Posted on

Občas v životě zažíváme i méně příjemné věci, jako třeba bolest a Pheren vám přináší zamyšlení se nad nimi.

Vážení čtenáři Cesty Magie. Po delší době jsem se rozhodl pustit na další specifické téma a vyobrazit ho v následujících řádcích. Možná se najdou tací, kteří již po přečtení nadpisu nadutě přelétnou nad tématem rukou. Nebo se ho budou obtěžovat číst a vysmějí se. Inu takové osoby nemají v tomto prostředí co pohledávat a doporučuji jim se mystikou, magií či něčím podobným přestat zabývat. Ti, kteří by se upřímně začetli chci říci, že se nemá jednat o varování ani odrazovaní od čehokoliv, co třeba máme rádi. Je to více rozjímání nad podstatou několika věcí, které by šlo použít k vylepšení vlastního přístupu.

 

1) Mdloby a malátnost

Nejedná se přímo o záležitost, která by musela někomu vadit, a proto jsem se rozhodl začít takto zlehka. Mnoho čarodějek nebo pohanů má (či se tak alespoň domnívám) má rádo meditaci a jiné formy buď koncentrace nebo naopak odpoutání se od všeho přemýšlení. Je to vlastně velice krásná forma napojení se na tok životní energie. Jak v různých článcích naznačila Lia, můžete v takovém rozpoložení smyslů ztratit pojem o čase nebo i usnout.

Máte-li dostatek času a málo starostí, pak jen říkám, hurá do toho! Avšak nejsme medvědi nebo především lvi, kteří se jednou za čas nacpou antilopou a pak mají na odpočinek zbytek měsíce. Vypnutí smyslů u lidí znamená i úpadek a stagnaci charakteru. Při přehnaném rozjímání se lze cítit jako čmelák letící po rozkvetlé nekonečné louce a co pak záleží na pití, jídle, přátelích nebo i na vlastním jménu a věřte, že i takové věci, které známe už od narození se dají snadno vyhodit z hlavy a trvá pak i několik hodin, než si vzpomenete, např. kde bydlíte nebo kolik vám je let.

 

2) Duševní slabost a bolest

Mnohem obtížnější, ale s malátností související problém je slábnutí. Citliví lidé nebo ti naplnění přehnaným milosrdenstvím s duší plaché laňky si svou charakterovou labilitu nadpřirozenem/magií/mystikou/pohanstvím moc nezlepší. Nicméně to není jejich vina! Opakuji takoví lidé za to nemůžou! A v lepším světě bez nesmyslných povinností, hluku a pokrytectví – posmrtné světy jako ráj, Valhalla, věčná loviště, zelené údolí atd. popř. vzácná období v dobách Keltů nebo na odlehlých místech (Karpaty, severní Skandinávie, Sibiř) by se jim dařilo lépe než ostatní většině.

Potíž je, že v dnešní společnosti takoví lidé přitahují predátory od lidí na ulici počínaje, blízkými rodinnými příslušníky konče. Hledají jakoukoliv záminku ublížit či získat alespoň nepotřebnou falešnou dominanci, jelikož vědí, že dotyčná osoba se jinak stane smělejší, chytřejší, a hlavně úspěšnější, než by kdy byli sami. Smyslem vztahu takového predátora k lani je nacházet jakoukoliv záminku, kterou se můžou na své kořisti vozit. Magie a pohanství i samotné vědění jsou jako záminky dělané téměř dokonale. Jsou okolím odsuzovány = predátor si tak své činy může oprávnit + oslabuje psychicky i fyzicky kořist = zdeptání, sebevraždy, anorexie, šílenství, do sebe uzavření… To že na rozdíl od minulosti žije velká část mladých lidí už před dvacátými narozeninami samo je dost možná zapříčiněno či alespoň podporováno tímto politování hodným stavem dneška.

 

3) Těžko dosažitelné sny

Zabočím opět k něčemu milejšímu. Magie a všechny druhy čarodějnictví i mytologie (severská, řecká, arabská) jsou občas nesprávně směřovány k tomu, vyvolat v lidech pocit, že dokážou cokoliv. V jisté míře je to pravda. Nejlepší spisovatelé historie rozuměli pohanství a magii. Stejně tak někteří tzv. otcové spiritualismu i fanatikové (Crowley, Hitler, romská věštkyně z Chánova…). Polovina starověkých i středověkých vojáků byla silně nábožensky založená (nejvíce dle mého názoru Římané a po nich Litevci od Baltského moře).

Jenže pak někdo někdy přišel a začal vytahovat králíky z klobouku. Jiné individuum (A.E.) chtělo ovládnout sílu vesmíru a vznikla atomová bomba, nehledě na škody na přírodě a samozřejmě i strach v lidských srdcích, které jaderná síla vyvolává. Tyto praktiky jen přispěly k mnoha ztraceným životům talentovaných lidí, kteří chtěli vidět slunce, ale zapomněli chtít vidět sami sebe nebo půdu pod nohami. Proto se spiritualistickými směry jako je magie nebo pohanství jde ruku v ruce také moudrost. Podle její míry si dokáže člověk vymodelovat na základě svých možností své vlastní tužby a odhadnout svou náturu.

 

4) Bolest a touha

Dalším závažným jevem, s kterým jsem se osobně setkal je sebepoškozování. Týká se to především rozumných, ale zhrzených dívek (řezání a pálení kůže, šlehání se…), ale znal jsem i jednoho chlapce, který to přetáhl do mnohem vyššího extrému. Nechci tu na nikoho žalovat, ale provádí to i “mnoho téměř“ satanistických celebrit z českého Instagramu (nemyslím tím Liathu!!). Ten kluk byl z mé základky a nenapadlo ho spolu ještě jedním nic lepšího než si zlomit ruku tak, že ho do ní ten druhý praštil basebalovou pálkou.

Já tu však chci naznačit tendenci, že když pomocí různých praktik se jedinec snaží o osvobození duše nebo o útěk do jiného světa, jsou mu bližší intenzivní tělesné pocity. Na tom zase není nic špatného, ale bolest je špatné východisko. Ač se to tak zdá, nezocelí vás a jen si dotyčný ukrátí život. Alkoholismus, kuřáctví, sexismus a drogy zcela vynechám. Navrhuji všem si raději vypít si sklenici ledové coly, horkou vanu s pěnou, pořádnou porci vynikajícího papání, výlet do hor, uloudit nějaký polibek, nebo si pustit srandovní videa ze života či jinak se přinutit ke smíchu pomocí takových to silných pocitů.

 

5) Obviňování

Poslední věc, kterou dnes chci zmínit je trochu náboženského charakteru. Mnozí jistě slyšeli hlášku: o bože, proč jsi jen mě opustil. Většinou k tomu dochází, když se snažíte o něco tak usilovně, že se vám to nakonec dokonale podaří, ale vy se z toho nemůžete radovat. Mě osobně se cosi podobného nedávno přihodilo, dosáhl jsem svého cíle jenže se mi den nato udělalo tak špatně jako nikdy a nemohl jsem se těšit ani z úspěchu, ani ze života samotného.

V takových případech je snadné obviňovat bohy, což je však nepřímo jejich urážka a ztráta vlastní víry. Nakonec zjistíte, že za to nemůžete ani vy ani nadpřirozené síly. Spíše živý i neživý červík, který vás pomalu nahlodává, dokud se vám neudělá špatně a pak udeří. Oporou nato je Osud, jehož přijetí, jak jsem již psal v jiném článku, dobře pomáhá nedělat si starosti a zbavení se strachu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..