Posted on

Tentokrát se zaměříme na to, jaká místa mohou být magická a jak je najít. Také vám ale prozradím, která místa mě naprosto očarovala svou kulturou a krásou.

 

Lesy, skály a vyvýšené oblasti

Všeobecně jsou magická (tj. energeticky silná) místa ta, kde se odehrávají po staletí rituály. Může to být ale i něco, kde čas od času někdy něco spáchá – a ti citlivější to pak poznají. Aby to bylo více jasné, tak uvedu můj příklad. V prváku jsem vyrazila do nedalekého lesa u nás na intru. Pořád mě to lákalo, abych šla více nahoru, kde jsem viděla menší skálu. Nebyla jsem sama, tak jsem to nechala být a šli jsme jinam… Po pár dnech jsem se tam vrátila a vydala se na průzkum. Bylo to místo, kde leželo pár větších kamenů, zajímavě zatočený strom, kousek dál stromy v kruhu a uprostřed (rituální) kámen, apod. Opravdu krása. Oslavila jsem tam pak rovnou Samhain a byla jsem na tom místě relativně často. Nikdo tam nechodil a cítila jsem se tam úžasně.

Jsem v kontaktu s absolventem školy, kterou studuji a zrovna i on má k vlkům velmi blízko. Řekla jsem mu o tom místě a prozradil mi, že tam při jeho studiu dělali s kamarádem rituály. Také jim to místo přišlo úžasné, a tak ho využili. Teď už tam bohužel nechodim, a to ze smutného důvodu. Minulý rok tam pokáceli stromy. Nechali je tam ležet… stalo se to více přístupné lidem, takže na rituály to už není, a naopak se tam často vyskytují pejskaři. Je to škoda, protože se jednalo o něco, co jsem si zamilovala, mohla jsem tam meditovat, číst si a relaxovat, jak jsem potřebovala.

Pokud tedy hledáte nějaké takové místo, tak zapojte intuici. Hodně také pomůže, když vnímáte různé energie. Každý strom, rostlina, kámen potůček,… má svou energii (esenci). Toto jsem využila při hledání již používaného rituálního místa na oslavě letního slunovratu s Bratrsvem vlků. Bylo mi řečeno, že je to někde v lese, ale těžko to někomu popíšete. Tak jsem se vydala na procházku. Vnímala jsem vše, co se dalo… Šla jsem tam, kam mě vedla intuice. A pak… objevila jsem kameny, menší skálu, pokud se tomu tak dá říkat a věci, které nasvědčovaly tomu, že jsem to našla. Zula jsem si boty a bosa jsem lezla po kamenech a dala jsem Vlčici volnost. Když jsem šla zpět, tak jsem potkala malého kolouška, který ležel u stromu. Bylo to užásné… koukali jsme si z očí do očí, neutekl a je to něco, co vám chtě nechtě udělá úsměv na tváři.

Uvedla jsem tedy dva příklady toho, jak to lze najít. Někdo požádá o pomoc bohy, někdo se soustředí na enegii a jiný to nechá náhodě.

Vladař u Žlutic (dříve osídleno Kelty)

Záhadné Irsko

Pro mě je největším magickým místem jedno Irské město, které se nachází v jižním Irsku. Někteří víte, že mé jméno nese spoustu vzájemně propojené symboliky… A skrze to jsem přišla na místo, kde jsem žila v mém minulém životě. Je to kouzelné město přesně takové, na kterém bych chtěla žít. Je tam moře, útesy, ale i louky, poklidný život, vodopády,… Krása.

Mám v plánu jen na více míst v jižním Irsku, a tady jde o spojitost s mou knihou. Nic není náhoda… a už vůbec ne, pokud ta symbolika na sebe navazuje, doplňuje se a dává dohromady úžasnou skládanku.

 

Norsko, Dánsko, Belgie

Pokud je něco má srdcová záležitost po Irsku, tak jde o tyto tři země. V Norsku i v Dánsku jsem byla dokonce 2x a pokaždé jsem si tam ty dny užila. Co může být lepšího než drsná příroda, úžasné lesy, tundra, vlci, polární lišky, sobi a losi (ehm… i na talíři – a to losí maso je opravdu ale opravdu výborné), napojení se na bohy, apod? Prostě krása. Rozplývala jsem se tam v Oslu v obchodě přímo jako pro pohany s Vikingskou tématikou a bohové… ty rohy, sošky bohů, dobový oděv, ta hudba – no prostě paráda. Pro pohany je to ráj.

Dánsko má také něco do sebe a mrzí mě, že jsem tam nebyla delší dobu (jen vždy při zpátečních cestách z Norska). Opravdu se ale nedá zapomenout na procházení se v moři, sbírání mušlí a kamenů z moře, vyhýbání se mrtvým medúzám (holt i to se stává) při západu slunce – krásně morbidní, ale věřte mi, že v tu chvíli mi to nějak nevadilo.

A aby toho nebylo málo, tak Belgie je také kouzelná. Navštívila jsem sice Antverpy a Brusel, ale i města dokáží očarovat, pokud se jedná o čokoládu. Kam vlezete, tak vám mile nabízí čokoládu, povídají si s vámi a jsou milí (na rozdíl od Norska…). Návštěva parlamentu také měla něco do sebe, pozorování západu ze střechy muzea bylo úžasné, a hlavně… měli jsme na večeři vepřová žebírka. Pokud mi v životě chutnalo něco nejvíc, tak právě tohle. Miluji žebírka, a ještě k tomu, když je někdo udělá takhle dobře, okořeněné, grilované, v takové pěkné restauraci s plnými poličkami knih. Pokud se tam někdy podívám znovu, tak toto nesmím minout! Další úžasná večeře byla zajímavá polévka a poté krevety – co více si přát?

Při tom cestování poznáváte nové kultury a s tím je spojené i jídlo. Ráda ochutnávám něco nového. Neoznačila bych se za nějakého labužníka (jelikož toho moc nesním), ale pokud se jedná o jídlo v jiné zemi, tak se to úplně obrátí. Stačí říct vepřová žebírka a já si do detailu vybavim tu chuť, hudbu, vůni, nadšení, radost, štěstí a atmosféru. Takže taková rada… ať už vyrazíte kamkoliv, tak neodmítněte jejich jídlo.

Belgie
Norsko

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..