Posted on

Máme tu zase zajímavé téma, které vám o mně hodně prozradí, a to zejména mou ambiciózní povahu, která mě žene kupředu. Ostatně to můžete vidět i tady na blogu. Nezabývám se v článku jen magií, ale i osobním životem. Kde bych chtěla bydlet? Jaká bude má práce? Plánuji vůbec děti??

 

1) Vývoj blogu

Začneme mým blogem. Za těch 2,5 let se neuvěřitelně změnil. Posbírala jsem praktické a teoretické znalosti a o psaní se zajímám již více do hloubky. On totiž třeba takový perex, pluginy, optimalizace SEO, PPC, affiliate a další pojmy… jsou vlastně celkem užitečné věci. Musela jsem pochopit i to, jak funguje WordPress a hlavně se to naučit. Není to jen psaný text, je to mnohem, ale mnohem více. A teď tu tedy máme dvě možnosti.

Pokud bych blog psala stále, tak by se z toho stalo něco, co by vás obohacovalo z různých směrů (a o to se snažím i teď). Přesto jde vidět, že mi třeba pohanství není blízké tak, jako dříve, což je normální, pokud se člověk posouvá na své cestě. Viděla bych to pak jako multimediální blog. I teď se to hodně doporučuje, ale za ty roky se ta technika může hodně posunout. Třeba blog bude úplně v jiné formě, protože se objeví něco nového. Ráda se učím novým věcem, zlepšuji blog vizuálně i kvalitními informacemi a snažím se pro vás udělat příjemné místo, kde najdete nové znalosti i inspiraci.

Je tady i možnost toho, že blog přestane být aktivní. Nemusím mít na to třeba čas, blogy přestanou být čtené, přestane mě to naplňovat nebo (a to je nejvíce pravděpodobnější) se posunu zase dál a budu tvořit tvorbu, kterou budete moci držet v ruce, listovat v ní a objevovat něco nového.

 

2) Magické akce – srazy, workshopy, přednášky

Srazy bych ráda pořádala stále, ale spíše bych je pozměnila (a to se chystá postupně už teď… po koronaviru). Byly by to workshopy s omezeným množstvím účastníků. Něco bych udělala jen jako workshop, jindy sraz a workshop v jednom. Rozdíly by tam byly ohledně toho, kde by to bylo, jak apod. Když tak přemýšlím, tak by šlo spíše o semináře.

Přednášky jsou takovým mým menším snem. Jenže nepatřím mezi ty nejvýřečnější a postupně na tom pracuji. Pokud bych byla za těch 10 let stále v lóži, tak bych za sebou několik přednášek už měla, takže i to bude v následujících letech takový můj úkol, abych dokázala tohle udělat pro pár lidí. A časem… třeba… ta tichost opadne a mohla bych třeba veřejně mluvit o tématu, který bude mít má hlavní kniha.

 

3)  Spisovatelka

Mám v plánu vydat několik knih. O té hlavní už víte… bude o vlčí duši. Představení vlčích lidí, různých pohledů, teorií, apod. a bude to takový výstup mého studia toho, proč a jak to, že mám vlčí duši a jak to tedy je. Zahrnu tam magii, pohanství i psychologii… a tím mě to navádí na trilogii. Každá kniha by se zabývala tou oblastí.

Dále chci napsat to, co v češtině nenajdeme (ono by stačilo, kdyby to někdo přeložil). Ale když už budu psát knihy, tak to napíšu sama. Překladatelství mě úplně neláká.

 

4) Zaměstnání

No není to krásná romantická představa, kdybych byla spisovatelkou? Zprvu to vypadá krásně, ale pokud se koukneme blíž, tak to tak růžové není. Spisovatelé se jen prodejem knih neuživí (a pokud ano, tak píšou ohledně poptávky nebo mají hodně velké štěstí). Spisovatelství ale člověku moc nevydělá… knihy se čtou méně a většinou to jsou ty tuctové, nenáročné beletrie nebo fantasy (a tím nic proti spisovatelům ani čtenářům). A psát esoterický brak opravdu, ale opravdu nehodlám.

Psaní mě ale baví a chtěla bych ho nějak využívat. Tím se mi objevuje celá řada možností. A je jen otázka, kde budu. Záleží, jak jsem schopná zvládat stres. Novinařina je stres sama o sobě a musíte mít široký přehled… copywriting je pohodovější, ale uznejme, že psaní na webovky třeba popis skříně asi nikoho naplňovat nebude (ano, to jsou ty popisky, které čteme u toho produktu). Ale zase tady máme různé odvětví… PR články, webovky, apod. Je to zkrátka o marketingu, což by mě nenaplňovalo. Další možností je být freelancerem. Láká mě to, ale chce to hodně studia a věřte mi… ty knihy nejsou levné, hubené už vůbec ne a praxe je také na nic, když se to učíte sami (a weby můžete dát do kopru ani nevíte jak…). Na druhou stranu spoustu věcí dělám už teď, a právě ten blog (kterému jsem začala říkat spíše „projekt“) je právě hodně o té nezávislosti. Deadline mám také a stejně tak další věci. Právě skrze tohle se to učim a věřte mi… vést zajímavý, čtivý a originální blog je celkem věda. Žere to neuvěřitelně moc času, ale nevadí mi to, protože se mi to bude hodit v budoucnu (a praxi a zkušenosti vám nic nenahradí).

Uvidim, co bude časem. V ekologii se moc nevidim. On je to hezký koníček, ale živit se tím? To asi moc ne. Tím, že to studuji a musim se učit spoustu teorie a pojmů, tak se mi to nějak znechutilo… psaní mám jako koníček, který mě baví. Teď je ale ta otázka, že kdybych psaní využívala v práci – budu chtít psát doma knihu? Měla bych k tomu jiný postoj… Proto většina spisovatelů chodí do běžné práce a psaní mají jako koníček – a časem tu knihu vydají.

 

5) Bydlení

Další velké téma je bydlení. Už celkem brzy jsem věděla, že chci co nejdříve z města, ve kterém jsem vyrůstala. Proto jsem na intru a často cestuji. Zvykám si na život mimo domov. Tím se setkávám se situacemi, které mě celkem připraví na život. Jednou se mi v Praze třeba vybil mobil… měla jsem jít na přednášku, a pak s kamarádem na výstavu, jenže jsem si nepamatovala, kde to přesně je, ani jaká tramvaj a v kolik, nic. Musela jsem následovat intuici. Večer se v Praze moc lidí nezeptáte na cestu… A trefila jsem.

Dříve jsem v Prahu nesnášela a měla jsem tam velkou úzkost a panické stavy. To jsem se snažila změnit a povedlo se (i když občas tu úzkost máme každý a kór v plném metru). Tím jsem si Prahu zamilovala a našla jsem si tam přátele. Takže uvažuji, že bych bydlela právě tam.

Pak je tu ale možnost, že odejdu do Irska. Navštívím ho rozhodně, ale líbí se mi představa toho, abych tam (zase) žila. Minulý život mě odkazuje přímo tam. A i ten současný, abych pochopila sebe sama. Pokud bych tam zůstala, tak by se zrušily srazy a další věci okolo. V Irsku bych si na tohle netroufla, ale třeba by se to nějak dalo… nic není nemožné. A asi bych psala blog, abych nezapomněla na češtinu. V tomhle mě inspirovala Corey. Člověk, když odjede do jiné země a nepoužívá mateřský jazyk, tak zapomene. Dobře to vidim u sestřenky… Německy opravdu neumim, angličtina taky není něco, co bych plně ovládala (a ona také ne). Přestěhovala se do Německa a spolu už si moc neřekneme… Proto bych psala blog, abych si to pořád oživovala.

 

6) Rodina

Pomalu bych si v tomto věku chtěla hledat přítele. Pro můj nynější život úplně vhodný není… zkoušela jsem to, ale chybí mi pak volnost. Jsem ve věku, kdy chci být nezávislá, svobodná a užívat si života, což mi na skoro 19letou holku přijde normální (alespoň něco je u mě jako u ostatních). I když já mám tu potřebu už delší dobu a hodně se zvětšuje. Hodně mě to „táhne“ do Irska a je to o tom, že jako by vás ta země opravdu „přitahovala“ a víte, že prostě tam co nejdříve musíte a chcete. Je to něco, co vám vnitřně silně říká, že tam patříte. Každopádně kolem těch 30 bych už chtěla mít partnera.

Teď je ta otázka, zda se musí věnovat magii. Rozhodně by to nemohl být ateista. Primárně musí chápat to, kdo jsem. Soužití s vlčí dívkou není jednoduché… Ženy jsou obecně složité osoby a vlčí čarodějka obzvlášť. Má to své výhody i nevýhody. Musí respektovat mou potřebu občasné samoty a času sama pro sebe, ale zároveň potřebuji společnost. S námi vlky to není jednoduché. A navíc mám sen, že budu mít rodinný dům s místností jen na magii. Zatím jsem ale taková ta silná, samostatní žena, která sice vypadá křehce, ale právě ta nezávislost a neschopnost se vázat je její momentální prioritou.

Co se týče dětí, tak mi stačí jedno a mám k tomu své důvody. Je ale také možné, že k tomu nedojde. Vidím to, že když má děti, tak automaticky i méně času a je to velký závazek. Není to sobecké, ale při představě že někteří mají děti i v mém věku (a plánovaně), tak si neužijí ten život. Mám mladší sourozence a vím, co to je, starat se o dítě… A nějak po tom neprahnu. Více se mi zamlouvá pořízení čévéčka (čsv) nebo saarloose – pokud bych měla přítele, protože jinak by ten pes spíše tahal mě (rostou rychle a o síle ani nemulvim). A určitě bych zkusila to, jak by reagoval na Vlčici, apod. Měla bych k němu větší pouto než k dítěti. Lidé mi všeobecně přijdou cizí a mnohem více rozumím zvířatům.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..