Posted on

Každý máme těch lekcí za život poměrně hojně a stejně tak různých zkoušek, které musíme obstát. Naučila jsem se toho za můj krátký život hodně a učím se každým dnem. Každý den je pro mě požehnáním, abych na sobě pracovala.

 

Buď sám sebou a řiď se vlastním srdcem bez ohledu na to, co chce jiný

Nejdříve si rozebereme to, že bychom měli být sami sebou. Možná se o to snažíte, ale pokud vás lidé přehlížejí, tak sami sebou nejste. Takový člověk (i když může být tichý) je ve společnosti většinou vidět. Lidé poznají, že je jiný a vyzařuje to z něj. Je jen sám sebou. Zní to jednoduše, ale poté zažíváme nenávist od ostatních, pomluvy a další nepříjemnosti. Neděláme jim nic špatného… bohužel lidé nemusí ty, kteří jsou jiní a sví. Můžou nám závidět, jiní přímo nesnášet.

Pokud chce být někdo sám sebou, tak musí mít odvahu. Odvahu se odlišit. Podstupují riziko, že budou slýchat větu „změnil/a ses“ častěji, než „mám tě rád/a“. Nechci úplně odbočovat od tématu, ale i změna k tomu patří. Je to důkazem toho, že na sobě pracujeme. Samozřejmě nás může pohltit třeba nenávist a můžeme se stát misantropy, ale… od toho tu jsou naši přátelé, aby nás podrželi v našich krušných chvílích. Pokud vám někdo řekne, že jste se změnili a jste jen sami sebou, tak řekněte jednoduché a prosté „děkuji“. Všichni se měníme. Jak mladiství, tak dospělí. Tohle musí brát na vědomí každý. Pokud toho dotyčného máme opravdu rádi, tak nám to vadit nebude. Také ráda vzpomínám na staré časy, ale… uběhlo pár let, ti lidé i já jsou někde jinde a musíme brát na vědomí, že se někdy může stát, že se cesty rozejdou (ať už v dobrém nebo špatném a hlavně… ať vás nenapadne někomu něco vyčítat, na to ihned zapomeňte).

Pokud následujeme vlastní srdce, tak děláme to nejlepší, co můžeme. Dělejme to, co nás baví a naplňuje. Je to jen náš život a nenechme někoho jiného, aby za nás rozhodoval. Máme možnost svobodné volby a o našem životě si rozhodujeme jen my sami. Lidé nám můžou chtít ale poradit, a zvláště zkušenější a starší – tady se sluší naslouchat. Zamyslete se, co vám ten člověk říkal, protože to bylo s dobrým úmyslem.

Dávám sem malou ukázku z Obrazu Doriana Graye, která se sem hodí. Někdy lze v té povinné četbě najít zvláštní kouzlo a vlastně vám vůbec nevadí, že to máte číst.

„Nic takového jako dobrý vliv neexistuje, pane Grayi. Každý vliv je nemorální – nemorální z vědeckého stanoviska.“

„Proč?“

 „Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vrozenými myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti, to už nejsou jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy – je-li vůbec něco takového jako hřích – jsou vypůjčené. Ten člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho. Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Každý z nás má dokonale uplatnit svou vlastní povahu, proto jsme na světě. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach. Zapomněl na nejvyšší ze všech povinností, na povinnost k sobě samému. (Obraz Doriana Graye; Oscar Wilde)

 

Síla myšlenky je mocná, proto jí trénuj

To, na co myslíme, tak si i přitahujeme. Mnoho lidí řeší vztahy… proč nemůžou někoho najít, proč je nikdo nechce, proč to a to,… trápí se a stále mají v hlavě to, že si musí někoho najít. Jenže pokud budeme příliš upjatí, tak se to nestane.

Dříve jsem se naivně zamilovávala, ale nechápala jsem, proč mě nikdo nechce. Zkusila jsem být tedy víc jako ostatní holky. Oblečení, které je in, stejné chování, hudba,… Ti starší znají hru Tetris a tohle sem přímo sedí. Byla jsem stejná, až jsem zmizela. Proto jsem se zamyslela a začala jsem být sama sebou. Rozhodovala jsem se, na jakou střední půjdu. Většina lidí ekologii odsoudila, ale věřila jsem intuici. Takže jsem to riskla, přijali mě a jsem ráda. Tím jsem se naučila, že je tohle lepší, že jsem jedinečná a spokojená.

Pokud budeme myslet negativně, tak si to negativní budeme přitahovat. Základem je myšlení pozitivních myšlenek, obklopit se vnitřním světlem, sebeláskou a láskou k druhým. A je to. Tak triviální, přitom pro mnoho lidí velmi těžké. Vnitřní světlo chápu jako to „dobro“ v nás samých. Samozřejmě máme i své stinné stránky – a sem patří sebeláska. Musíme se mít rádi takoví, jací jsme. Potom se můžeme zdokonalovat, tj. pracovat na svých stínech. A teď ta láska k druhým… nenávist nezpůsobila nic dobrého. A tak mějme rádi toho druhého. Růžové brýle někdy vyřeší nelehkou situaci, ale hlavní je to, abychom je na sobě neměli stále. Pokud chápeme toho druhého a z čeho pramení jeho zášť, tak mu můžeme buďto pomoci nebo ho obklopit láskou. Je to jen o empatii. Hádky nic nevyřeší… a někdy se vyplatí situaci brát s nadhledem. Máme spoustu jiných věcí, které nás mohou udělat šťastnými. Za co jste vděční? Zkuste i ty negativní věci proměnit v pozitivní. Zpočátku to bude skoro nadlidský úkol, ale pak už vám to půjde samo a automaticky.

 

Osudová láska?

Stala se mi taková zvláštní věc. Jednou ráno jsem přemýšlela o to, jak by bylo skvělé, kdybych našla někoho, komu je 26, aby bydlel kousek ode mě, luciferián, metalista, černé vlasy, apod. Jela jsem ten den do čajovny, kde jsem měla po delší době klid. Pak jsem musela domů a šla jsem na bus a na zastávce čekalo pár lidí. Stoupla jsem si do fronty a někdo mě pustil… Jenže byla už tma, tak jsem na něj pořádně neviděla. Koupila jsem si lístek, sedla si, a pak se ozvalo: „Můžu si přisednout?“; měl úžasné oči, vlasy jak jinak než černé a oblečení také. Povídali jsme si celou cestu. V průběhu jsem si rozepla bundu, jelikož jsem měla přívěšek Luciferova sigilia. Chtěla jsem ho nějak odehnat, protože jsem zrovna nepotřebovala celou cestu prokecat. Jenže… místo odtažitosti řekl: „Mám stejný doma. Symbol Lucifera.“ Snažila tvářit nějak neutrálně. Doprovodila jsem ho domů, protože jsem to měla při cestě… Povídali jsme si o všem možném a rozloučení bylo zvláštní obejmutí. Bydlela jsem jen 500 m od něj. Přišla jsem domů…zmatená… tím, co jsem viděla, cítila a myšlenky byly zvláštní. Uvědomila jsem si, že všechno z toho ranního nevinného pomyšlení sedí. Pak mi přišla na Messenger fotka, že má opravdu stejný přívěšek jako já. Zkusila jsem se poradit s tarotem. Nepomatuji si všechny karty, ale byl tam Ďábel. Ten mluví za vše… byla to něco jako zkouška. I když nerada, tak jsem mu napsala, že to nadějně nevidim, snažil se mě přemluvit, ale já trvala na svém. I když byl takový, jak jsem chtěla, tak karty řekly své. Časem jsem pochopila, proč jsem v této náročnější zkoušce musela obstát, a co by se stalo, kdybych udělala pravý opak.

A toto se opakovalo víckrát. Ať už protější pohlaví nebo jiné situace. Základem je, abychom intenzivně mysleli (a prožívali) to, co si přejeme přitáhnout. No a pak na to úplně zapomenout. Takhle by to mělo být tedy i s kouzly…

 

Mé životní lekce ve zkratce

  • Hádky k životu patří, stejně tak usmíření.
  • Každý máme své chyby, na kterých se můžeme ponaučit do budoucna.
  • Lidé kolem nás jsou odrazem nás samých.
  • Miluj svého nepřítele.
  • Nenech se zaslepit nenávistí.
  • Měj oči otevřené i v noci, když spíš – sny ti dokáží hodně poradit.
  • Stůj si za svými názory a neboj se je po čase měnit.
  • Jdeš svou cestou a také do toho nemusí být nic ostatním lidem.
  • Respektuj druhé, poté budou druzí respektovat tebe.
  • Upřímnost je zrádná věc. Myslíme to dobře, ale druzí to nepřijmou. Rozmysli si proto, zda ten druhý tohle dokáže ustát, aby sis jen neuškodil.
  • Pokud se ti něco nelíbí a chceš to změnit… neměň ostatní, ale začni u sebe.
  • Říkej přátelům, že je máš rád. Podporuj je a buď tu pro ně. Nikdy nevíš, co se může kdy stát.
  • Pravé přátelství se nerozpadne díky jedné banální hádce.
  • Přiznej si své nedokonalosti a miluj je.
  • Magie je celoživotní náročná cesta, která si může dát poznání a radost, ale zároveň můžeš spadnout i na samotné dno, ze kterého se už nemusíš dostat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..