Posted on

Pro většinu z nás jsou strachy svazující. Vyhýbáme se věcem, které s tím mají něco společného a když už to musíme absolvovat, tak nás doprovází svíravý pocit, knedlík v krku, studené ruce, při stresu se aktivuje reakce „bojuj nebo uteč“, necítíme se komfortně,… poznáváte to? Tady si ukážeme, jak se toho zbavit a uvedu i vlastní zkušenosti.

 

Pochopení strachu

Abychom si mohli pomoci, tak musíme vědět, proč máme strach, k čemu nám to je a kdy to prožíváme. Strach je emoce, která nám slouží k varování, že nás čeká nebezpečí. Rozdělujeme ho na strach vnější a vnitřní.

  • Strach vnější se týká většinou konkrétních situací – bojíme se ohně, hromu, cestování letadlem nebo i jiným dopravním prostředkem, určité osoby apod. Jsou rovněž i vrozené dispozice k nějakému vnějšímu, uvědomělému strachu. To jsou pak tzv. fobie, z nichž nejběžnější je klaustrofobie – strach z uzavřeného prostoru. Některé z těchto obav mohou vzniknout na podkladě objektivních zkušeností, např. když jsme již vyhořeli, byli okradeni, havarovali jsme atp.
  • Strach vnitřní je většinou podvědomý nebo si ho vůbec nejsme vědomi, odráží se jen v našem jednání a konání. Vcelku jsou lidé, mající „neuvědomělý strach“ lidmi zaraženými, nejistými a neprůbojnými, kteří o sobě pochybují a navenek neprojevují ty pracovní i osobní kvality, které v podstatě mají. Pro svoji nerozhodnost nejsou vhodní pro vedoucí postavení v zaměstnání, i když by nepostrádali potřebné znalosti a dovednosti. Obvykle tito jedinci nejsou šťastni ani v osobním životě, neboť ze strachu před možným, i když nereálným ohrožením, odstupují od kvalitních mezilidských vztahů nebo jiných skutečností, které by přispěly k jejich štěstí a spokojenosti. Lidově se říká, že si tito lidé „šlapou po štěstí“.

 

Převzato z: Vliv strachu na život člověka [online]. [cit. 2020-02-03]. Dostupné z: https://www.monster.cz/rady-a-tipy/clanek/vliv-strachu-na-zivot-cloveka

 

Z čeho strach pramení

Nejdříve je nutné, abychom se zamysleli, proč máme strach z určité konkrétní věci. Také bychom si měli uvědomit, rozdíl mezi respektováním a strachem, protože někdy je ta hranice tenčí, než bychom mi sami chtěli…

V minulosti se nám mohla stát nějaká velmi stresová situace, díky tomu na ní vznikl strach. Nebo obyčejné vosí štípnutí – spoustu lidí blázní jen, co je uvidí a už se po ní ohánějí, a přitom se má dělat pravý opak. Aby toto přestali dělat, tak musí pochopit, že ona je také jen živočich jako my, ale o hodně menší. Na obranu jí slouží žihadlo, které jí má pomoci, pokud cítí ohrožení. No a jsme u toho… kdybychom byli jen klidu, tak by na nás třeba přistála, ale zase by odletěla. Ale ne, většina lidí začne dělat vše proto, aby odletěla, a tím zpozoruje nebezpečí (má strach, a i zvířatům se aktivuje reakce „bojuj nebo uteč“). Někdy odletí a někdy někoho bodne… Mnohem těžší je ta první varianta (tedy zůstat v klidu a čelit svému strachu). A tady se dostáváme k tomu uvědomění – vždyť ona ta vosa vás bodne, kvůli jejímu strachu. Zachovejte se tedy tak, abyste omezili vznik útoku.

 

Krok za krokem

Od strachu se neoprostíte ze dne na den. Bylo by to sice skvělé, ale takhle to opravdu nefunguje. Musíte si určit různé cíle, které se budou čím dál více zvětšovat, až strach vymizí úplně.

Teď uvedu zvláštní věc z mého života (jak se strach přemění v něco pěkného). Jako malá jsem nenáviděla čas Dušiček, jelikož nás naši večer brali vždy na hřbitov. Jako malinká jsem to nechápala… A měla jsem strach z různých těch hrobů, energií a všeho divného v tento čas (a ještě k tomu na takovém místě). V mých 13 letech náhle zemřel člen mé rodiny a chtěla jsem se s ní ještě alespoň rozloučit. Jsem moc ráda, že jsem byla již uvědomělá a nekonalo se vyvolávání. Místo toho jsem šla za ní na hřbitov. První den jsem k němu moc nedošla, ale po pár dnech jsem to zkusila znovu a troufla jsem si dál. Takhle to bylo cca 1 měsíc, a pak jsem konečně otevřela onu záhadnou bránu do místa, kterého jsem se bála. Sebrala jsem odvahu, zhluboka se nadechla a šla jsem. V duchu jsem zdravila všemožné entity, nepatrně jsem se uklonila a myslela na onu osobu. Slzy samozřejmě zastavit nešlo, protože jsem ji měla hodně ráda, a právě ona mi byla vždy z rodiny nejblíže. Láska k ní mi pomohla ke zbavení strachu. A tím se stal hřbitov mou inspirací, pochopení mystéria smrti, prožívání šťastných vzpomínek s těmi, kteří tu s námi už nejsou a nalezení subkultury, do které patřím.

 

Trénování dělá mistra

Pokud se svým strachům chcete postavit čelem, tak se jich nestraňte… ale vyhledávejte je! Teď si asi klepete na čelo, co vám to ta Liatha vlastně radí, avšak ono na to asi vážně něco je.

Psala jsem vám o mé zkušenosti, a právě tam jste mohli vidět to pomalé posouvání skrze tréning. Stejné je to třeba s tím, pokud se někdo bojí ohně. Stačí pochopit jeho smysl, užitek, jak s ním zacházet, ale také se s ním seznámit (zapálit svíčku a sledovat jej, dát nad něj dlaň apod.). Také jsem se ho na pár měsíců bála… Povedlo se mi v kuchyni udělat oheň, který šlehal až ke stropu a díky tomu jsem měla v prváku na střední problém s kahanem (čili s pomůckou na laborky z chemie). Byla to nepříjemná zkušenost a nevyhořeli jsme, avšak následky tam na nějakou dobu byly právě skrz ten strach.

Takže nezoufejte a jděte na to pomalu. Můžete si klidně stanovit nějakou odměnu, až zbavení strachu dosáhnete. Co třeba zajít na takový dobrý čokoládový dort? Záleží jen na vás, co máte rádi a co vám dobře poslouží k motivaci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..