Posted on

V tomto článku se spolu zaměříme na důležitost vlastní cesty a zároveň i na to, v jaké míře by měl být někdo Vaším vzorem.

A začneme rovnou právě tím vzorem. Snad každý má někoho, koho obdivuje a může nás tak motivovat. Na čarodějnické cestě to může být právě jiná čarodějka, kterou jste poznali buď přímo osobně, nebo spíše častěji přes sociální sítě či její (jeho) tvorbu zaměřenou právě na toto téma. Zejména začátečníci určitě mají někoho, ke komu vzhlíží s respektem. Všimla jsem si, že spoustu lidí přišlo na toto téma z YouTube, kde s tím na české scéně začala Coreyemmah. I za sebe mohu říct, že jsem na ní také poměrně brzy narazila. Teď už je tam ale spoustu tvůrců, kteří jdou odlišnou cestou, a nemohla bych nezmínit Pohanský pohled, kdy každý nabízí svůj názor k dotazu, který jim máte možnost položit (ohledně čarodějnického a pohanského tématu).

No jo… ale pokud právě objevujete a začínáte, tak je zde riziko, které si často ani neuvědomíme. Inspirace od někoho jiného je jedna věc, ale kopírování cesty je věc druhá. I mně se to stalo. Ne sice u Coreyemmah, ale u někoho, kdo mi byl v tu chvíli hodně blízký a nevědomky jsem se o dané téma začala zajímat až moc, podle toho se také změnily mé rituály, apod. Z cesty čarodějnictví jako takového jsem sešla spíše k pohanství jako takovému. Byť jsou tyto dvě věci v moderním pojetí velmi blízké, přesto je zde odlišnost. Kouzla jsem úplně přestala dělat, a když už jsem na Beltane jedno zkoušela, kouzlo se nepovedlo (zkrátka něco nechtělo hořet). Časem jsem si začala uvědomovat, že ano, s vlčicí pracuji, ale kde je to čarodějnictví jako takové? Nikdo není dokonalý a asi každému se někdy stalo, že šel spíše cestou někoho jiného, než svou vlastní.

Každý jsme totiž jiný a v pohanství/čarodějnictví je opravdu hodně odvětví. Každý máme právo, abychom měli na danou věc svůj názor. Pokud to tak cítíte, dělejte to, i když se v knihách píše něco jiného. Ovšem totiž už je spíš pro více zdatné. Na začátek jako takový opravdu doporučuji, abyste třeba vyzkoušeli kouzlo či rituál podle knihy.

Svou cestu naleznete až po několika letech. Proč tak dlouhá doba? V pohanství tedy nejspíš dříve, ale pokud mám vzít v úvahu eklektické čarodějnictví, které je dnes velmi rozšířené – tak tam je toho tolik, že je potřeba opravdu čas, než se pokoušete mnoha věcmi. Chvilku to může vypadat tak, druhý rok Vás osloví něco jiného, apod. A právě proto si všímejte toho, co vždy zůstane. Je dobře, že se učíte nové věci, ale čemu se věnujete nejvíce?

Když přijdete na to, jaké to jsou oblasti, tak byste si měli říct, zda to tedy Vaše cesta je nebo ne. Jak byste jí nazvali? Kdysi jsem svůj zápisník pojmenovala ,,Zápisník čarodějného vlka“. Nyní už vím, že je to vlčice, ne vlk. U mě nelze popřít právě to spojení s vlky, s Lunou a s magií. Přesto pár měsíců tápu v tom, jaké božstvo mám vyznávat (viz. článek o Norsku, kde se rozepisuji o něco více). A právě v tomto období jsem si uvědomila to, co jsem psala výše o kopírování cesty. Nebylo to úmyslně, ale pokud k někomu chováme jisté sympatie, začneme se automaticky více zajímat o to, co ten druhý, ale je potřeba si určit nějaké hranice.

I mou cestu kopírují jiní. Bylo skvělé, když jsem se dozvěděla, že mě má někdo jako vzor, ale pak jsou tady i tací, kteří šli přesně mou cestou. Na jednu stranu je to lichotivé, na druhou zase to, že by si ten druhý měl najít vlastní směr. Pokud má váš vzor na něco určitý názor, proč byste ho museli mít úplně stejný?

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..