Posted on

Nedávno jsem dělala sraz, ale tento nevyšel podle plánu. Co přesně se na něm nevydařilo, a proč je to pro mě tak důležité a nestydím se za to?

Většina víte, že bojuji s tichostí a občas mě přijde navštívit stará známá úzkost. Introverti mluví o věcech do hloubky, a proto mě kdysi napadlo, že tohle je právě ta cesta k tomu, abych zlepšila svou tichost. Ke srazům jsem se dostala přes ASSC, kde nás organizátorů bylo více. Šlo o srazy alternativních lidí. A začalo se mi to líbit. Před rokem jsem si řekla, že to vezmu do vlastních rukou a mé srazy budou mít nějaký cíl (jako vše, co dělám). Cílem je propojení lidí, kteří jdou různými cestami magie, a to bez ohledu na věk či zkušenosti – všichni jsou si rovni. A pro mě je to k tomu překonání komfortní zóny, na srazy musim sebrat vždy odvahu, apod. Jaké to je? Hodně, ale opravdu hodně složité a těžké. Někdy to jde lépe a někdy prostě nemám svůj den – a to byl případ toho posledního srazu.

 

Nedokonalost dělá věci dokonalými – proto je zbytečné se snažit příliš

Z organizátorského hlediska jsem zkrátka až moc chtěla dokonalost, ale přehnala jsem to tak, že lidé pak byli zmatení, jak to tedy bude. Nemůžu vše svádět na počasí, ale snažila jsem se zařídit podle něj. A chybami se člověk učí. Další fiasko byla (ne) konverzace z mé strany. Mrzelo mě to už na srazu, ale introverti možná znají to, že chcete mluvit, ale nemůžete. Toto se mi stalo naposled před 2 lety. Až takto tichá, a poté úzkostlivá jsem dlouho nebyla. Ale tohle je věc, kterou prostě musíte přijmout s tím, že minulost už nezměníte, a o to více vás nakopne k tomu, abyste se snažili na dalším srazu.

Tichost není totiž něco, za co bychom se měli stydět. Má to totiž spoustu výhod a nemluvě o překonávání vlastních hranic. Lidé to ocení… než abyste se omlouvali za to, jací jste.

 

Další oblastí jsou osobní problémy v rámci rodiny. Díky mému rozhodnutí se teď stěhuji. Jen hrstka lidí ví, o co jde, ale dalo mi opravdu zabrat, abych byla schopná nějak fungovat. Každý máme nějaké své problémy a u mě je to tak, že jsem se rozhodla opustit toxického člověka a jiný člověk naopak díky stáří opustil nás. Naprostá většina lidí na srazu poznala, že jsem jiná a řeknu vám na to jen to, že se dávám dokupy každým dnem. Je to lepší a lepší, ale jak jsem psala, jsou dny, kdy je vám prostě nic moc od rána (a nemůžu jen díky tomu zrušit sraz).

 

Závěr

Minulý víkend byl pro mě takovým nakopnutím. Hodně mi to pomohlo, ale přesnější důvody si nechám pro sebe. Každopádně je důležité brát i ty negativní věci z druhého pohledu. A další mé takové moudro je to, že to, co je pro někoho negativní, tak může být pro druhého pozitivní.

Závěrem vás chci požádat o zpětnou vazbu k jakémukoliv srazu, na kterém jste byli. Co se vám líbilo, a co naopak ne? Máte nápad, co zlepšit? Chtěli byste na srazech zkusit něco v rámci workshopu?

One Reply to “Nikdy se nestyď za to, jaký jsi”

  1. Váš článek mě pobavil, ten problém znám. Komentuji ve verších:

    Na světě lidí je jen pár
    s nimiž má duše souzní
    setkání s nimi bývá dar
    lidé jsou vesměs hrozní

    Než narodí se, vyrostou
    tihle jedinci praví
    dlouhé vousy mi narostou
    snad dočkám se ve zdraví

    Jindy abych si pospíšil
    neb mudrc k hrobu spěje
    a já bych s ním rád promluvil
    když ještě při smyslech je

    Ten sprint anebo čekání
    dané gilgulu chodem
    vždy k zoufalství mě dohání
    proč jen člověk jsem rodem?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..