Posted on

Článek vznikl na základě přednášky fr. Nemteje, která se uskutečnila při příležitosti srazu pořádaného blogem Cesta Magie v Olomouci. Kvůli své délce bude rozdělen na dvě části. Odkazy na použitou literaturu najde čtenář až na konci druhé části. Obsah článku si nečiní nárok na detailní pokrytí níže zmíněné problematiky, je tedy spíše informativního charakteru a měl by čtenáře navnadit na jeho další vlastní studium.

 

Úvod

Při pročítaní Karikových Bran meonu, konkrétně kapitoly s názvem Svastika černého Slunce, jsem v úvodu nalezl příběh ze života Guida von Lista z roku 1875. Byla to událost, která se mi v mysli spojila s třemi dalšími z téhož roku. První byla nešťastná, smrt jednoho z obnovitelů Západní esoterické tradice Eliphase Léviho. Druhá radostná, a to narození jednoho z největších mágů 20. století Aleistera Crowleyho. Třetí přispěla k profanaci esoterismu jako takového, v New Yorku byla založena Teosofická společnost Helenou Petrovnou Blavatskou a jejím známým Henrym Steelem Olcottem. V článku se, stejně jako v přednášce, zaměřím postupně na tyto osobnosti Západního esoterismu, tedy Eliphase Léviho, Helenu Petrovnu Blavatskou, Guida von Lista a Aleistera Crowleyho.

 

Eliphas Lévi

Život Léviho

V roce 1875 umírá Eliphas Lévi, vlastním jménem Alphons-Luis Constant. Lévi se narodil 8.2. 1810 v Paříži do chudé rodiny. Původně se chtěl stát katolickým knězem, ovšem pro lásku k mladé svěřenkyni nakonec odmítl složit slib cudnosti, neb cítil, že nedokáže celou svojí duší milovat pouze a jen Boha. Lévi se pak po celý život živil jako učitel, malíř a spisovatel.

V roce 1846 se oženil s tehdy teprve osmnáctiletou Noemi Caditovou s níž měl dvě děti. O sedm let jej žena opouští, ale rozvodu se Lévi dočká až deset let před smrtí, v roce 1865.

Zájem o okultismus a magii byl u Léviho latentně přítomný od mládí a díky svým kněžským studiím byl výborně obeznámen s hebrejštinou a latinou, což mu dále umožňovalo prohloubovat své znalosti kabaly a magie. V roce 1852 se seznamuje s Jósefem Mariou Hoëne-Wronským, astronomem a matematikem s neotřelými myšlenkami*. Jeho spisy ukázaly Lévimu, že syntéza racionalismu, náboženství a víry v lidský pokrok je uskutečnitelná a dosažitelná. Poznání obsažené ve Wronskýho spisech nastolilo v hloubi Léviho duše rovnováhu, kterou předtím narušoval spor mezi Lévim mystikem, racionalistou, křesťanem a socialistou. Od té doby se okultismus a magie stala důležitou součástí jeho života.

 

Magie a Lévi

Vyzbrojen vnitřní vyrovnaností sepisuje první díl svého stěžejního díla Dogma a Rituál vysoké magie. Oba díly (Dogma a Rituál) se setkávají v jednom svazku o tři roky později, v roce 1856. V knize Lévi mimo jiné spojil dvaadvacet tarotových trumfů s dvaadvaceti písmeny hebrejské abecedy, čtyři barvy tarotových karet se čtyřmi písmeny Božího jména, deset číslovaných karet s deseti sefirotami na kabalistickém Stromě života. Také postuluje výplň astrálního světa tzv. astrální světlo.

V Londýně 24.7. 1854 evokuje Apollonia z Tyany, řeckého učence a filozofa, přívržence novopythagoreismu. Lévi se Apollonia zeptal na dvě otázky, jedna věštba se týkala jeho vlastní osoby a druhá jisté přítelkyně Bulwera Lyttona, autora románu Zanoni. V obou případech se prý věštba splnila.

V roce 1864 mu jeho známý Julius Capella prorokuje smrt o jedenáct později. A skutečně na jaře 31.5. 1875 potkává Lévi anděla smrti.

Lévi byl jednou z klíčových postav moderního okultismu, ve svém díle viděl existenci vědy a víry jako dvou komplementárních jevů. Obohatil okultní nauky o pojem tzv. astrálního světla, media, jenž vyplňuje skrytou dimenzi jsoucna, kde se preformuje, uchovává a odráží veškeré psychofyzické dění vnímatelného životního prostředí. Lévi chápal magii jako prostředek k naplňování svých přání.

 

Helena Petrovna Blavatská a Teosofická společnost

Budeme pokračovat druhou osobností z našeho výčtu, ruskou aristokratkou Helenou Patrovnou Blavatskou. Ta se narodila 12.8. 1831 jako Helena Petrovna von Hahn-Rottenstern v Jekatěrinoslavi. Ve svých sedmnácti letech se provdala za Nikifora Vasilijeviče Blavatského, od kterého záhy utíká.

Na cestách se podle svých slov dostává do Tibetu, kde je zasvěcena tamními mistry do okultních učení a praxe. V jednom tamějším klášteře je jí prý ukázána pradávná kniha, o níž bude později tvrdit, že pochází z Atlantidy. Tato tzv. Kniha Dzyan se následně stala základem jejího nejznámějšího literárního díla Tajná nauka (The Secret Doctrine). Věhlasný badatel v oblasti židovské mystiky Gershom Scholem považuje za předobraz Knihy Dzyan část Zoharu nazvanou Sifra di-cniuta.

V roce 1871 málem přijde o život při ztroskotání lodi SS Eumonia na jejíž palubě Blavatská cestuje do Káhiry. Ve stejném roce v Káhiře zakládá Spiritistickou společnost (Société Spirite), jenž má zkoumat jevy spojené s mediumitou.

 

Teosofická společnost

O čtyři roky později zakládá v New Yorku společně s Henrym Steelem Olcottem Teosofickou společnost a stává se její sekretářkou zodpovědnou za korespondenci. Společnost si kladla tři základní cíle:

I.) vytvořit jádro univerzálního Bratrství lidstva bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, národnosti, sociální příslušnosti a víry.

II.) Podporovat srovnávací studium filozofií, náboženství a věd a ukázat univerzální etiku každého studia.

III.) Probádat nevysvětlitelné přírodní zákony a latentní psychické i duchovní síly v člověku.

 

Sídlo společnosti se v roce 1882 přesune z New Yorku do Indického Adyaru. Zde v roce 1884 bez přítomnosti Blavatské vypukne skandál označovaný jako Aféra Coulombových. Ti Blavatskou obviňují z podvodů. O rok později se kvůli zdravotnímu stavu Blavatská vzdává jedné z vůdčích pozic v Teosofické společnosti. Umírá 8.5. 1891.

Teosofie (z řec. Teos = Bůh, Sofia = Moudrost, Teosofie = Božská moudrost) se snaží o syntézu co největšího počtu duchovních, náboženských a esoterických proudů. Termín není nový, použval jej v jiném kontextu např. křesťanský mystik 16.-17. století Jakob Böhme.

Podle teosofického učení spočívá smysl lidského života v probuzení vyšších úrovní vědomí a stimulaci božských principů v člověku. Systém pak využívá bohatého slovníku Východního esoterismu. Zajímavým prvkem teosofie je důraz na existenci „Tajných Mistrů“ (tzv. Mahátmů), bytostí řídících duchovní evoluci lidstva obdařených hlubokou moudrostí a vládnoucích nadpřirozenými silami. Myšlenka „Tajných Mistrů“ nebo „Vůdců“ opět není nová, s jistou její variantou se můžeme setkat např. ve spisech německé rosenkruciánské společnosti Zlatých a Růžových křižáků z konce 18. století. Teosofie silně ovlivnila mnoho pozdějších badatelů ve vědách okultních, jako příklad můžeme uvést Rudolfa Steinera, Guida von Lista, Alici Bailey, atd.

 

Spisy Tajná nauka a Odhalená Isida

Učení teosofické společnosti z konce 19. století je shrnuto ve spisech H.P. Blavatské, a to převážně v Tajné nauce (The Secret Doctrine) a Odhalené Isidě (Isis Unveiled).

Práci na Odhalené Isidě začala Blavatská v roce 1875 o dva roky později byla vydána a okamžitě se z ní stal bestseller. Kniha byla ve své době velice kritizována za absenci odkazů na použité zdroje. Novější verze již těmito nedostatky netrpí díky pečlivé editorské práci následníků madam Blavatské. Kniha je členěna do dvou svazků. První z nich s názvem Věda (Science) obsahuje mimo jiné diskusi nad vědě dosud neznámými silami např. mesmerismus. Druhý svazek nazvaný Teologie s všímá podobností mezi křesťanstvím a východními náboženstvími a filozofickými systémy. Blavatská předkládá čtenáři myšlenku, že všechna náboženství pocházejí ze společného zdroje.

Tajná nauka, druhé dílo s ještě okázalejším úspěchem, vyšla v roce 1888. Blavatská o něm tvrdí, že jeho podstatná část byla nadiktována Tajnými Mistry. Text sestává z pasáží Knihy Dzyan, údajně starověkého tibetského rukopisu, a jejích komentářů. Spis se více jak na dva tisíci stranách snaží o syntézu tehdejší úrovně vědeckého poznání s okultismem. Tajná nauka je členěna opět na dva svazky**. První z nich, Cosmogenesis, obsahuje shrnutí teorií H. P. Blavatské o původu vesmíru. Druhý, Antropogenesis, je průřezem duchovní evolucí lidstva, jenž je navázána na sedm „kořenových ras“, z nichž současné lidstvo tvoří pátou rasu.

Blavatská byla jednou z ústředních postavou oživení zájmu o okultní vědy. Postarala se o urychlení transferu pojmů z Východních esoterických systémů, náboženství a filozofií na Západ. Práce H. P. Blavatské byla silně ovlivněna spiritismem. V tomto můžeme vidět počátek jevu dnes známého jako channelling – jistá forma komunikace s transempiritskými entitami. Její učení, jako celek, je základem hnutí New Age a zprofanované komerční esoteriky.

 

—————————————————–

* Pokoušel se např. matematicky dokázat existenci Boží.

** Po smrti Blavatské vyšel ještě třetí svazek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..