Posted on

Vítejte slovanští bratři, přátelé a čeští druhové. Bylo již mnoho řečeno o náboženských naukách Keltů, Skandinávců nebo antických Latinů a Řeků, leč slovanské kulturní dědictví nám nejbližší se pozvolna odsouvá na druhou příčku. Proto se pokusím na těchto řádcích jednak doplnit předešlé pantheony a zároveň vysvětlit svéráznost tohoto směru, a proč je vlastní většině Čechům, ač to mnozí možná nemusí ani vnímat.

Článek napsal Pheren, který patřil mezi členy blogu Cesta Magie. Vlivem okolností se naše cesty rezešly a stejně tak s ostatními bývalými členy blogu. Více se o tom dočtete tady, kde pochopíte, že rozdělení cest nemusí být vždy jen a jen negativní. Děkuji Pherenovi za další zajimavý článek.

 

Zvyklosti slovanského náboženství

Slovanské náboženství lze také pojmenovat lidové Slovanství. Bohové Slovanů pro ně zajišťují poklidný průběh jejich prostého života, který je těsně spjatý s pevninskou zemí a jejími úrodnými poli, kvetoucími lukami, sladkovodními toky, plodnými listnatými lesy a vším dalším co potřebují jejich následovatelé ke štěstí. Ku mnohdy srovnávanému severskému pohanství je to značný rozdíl. Snaha mít co nejpreciznější živobytí a zároveň se připravit na to posmrtné zde mizí do ústranní, stejně jako veřejná snaha zbohatnout všemi prostředky včetně těch krvavých. Zlato, jakožto záminka boje je vytlačena půdou. To je ovšem přirozené, co se týče umístění slovanských národů na úrodných oblastech střední a východní Evropy, zatímco na chladném, v mnoha aspektech drsnějším severu neměli Vikingové mnohdy jinou možnost než právě kořistnictví. A také poloha je důvodem, proč mezi slovanskými bohy trochu chybí jednoznačný vládce moří či patronové mořeplavců a pár dalších patronů, a vůbec množství božských bytostí se u Slovanů celkově ztenčuje. Nicméně to moc nevadí, jelikož na rozdíl od jiných náboženství, v nichž hrají rodiny bohů stěžejní roli, u Slovanů mají bohové a mýtické bytosti podpůrnou úlohu a díky nim lze lépe uzavřít celé náboženské spektrum.

 

Kulty

1) Kult Slunce: Hlavním mystickým symbolem a postavou je v tomto náboženství slunce, nikoliv nejmocnější postava pantheonu. Pouze bůh Svarožic může být dnes pokládán za vládce slunce. Znakem slunce, stejně jako celého náboženství je spirála, která se sice podobá cikánské čakře, ale toto přirovnání není dvakrát důstojné. Spiritualistická ikona slunce měla nezvykle vysoký vliv na všední život. Slované ve jménu slunce uzavírali přísahy včetně uzavírání sňatků nebo míru. Další důležitou úlohou i původem úcty ke slunce je zajišťování dobrého počasí pro vydatnou úrodu. U Slovanů se nikdy neobjevila nenávist k nějakému ročnímu období, jako je tomu v případě Seveřanů u zimy nebo u Arabů právě ke slunci. Také roční cyklus je založen na slunečním a obsahuje mnoho svátků z nichž nejdůležitější je zimní slunovrat, kterým dosti smysluplně začíná slovanský nový rok.

2) Magický kult čarodějů: Slované neznali kněžstvo a jako tomu bylo u mnohých starších národů, hlavou náboženského uskupení je náčelník. Teď se dostávám k dalšímu podstatnému rozdílu ku severskému pojetí, jelikož mýtická síla zde nepochází od bohů, ale přímo od přírodní čisté magie v pojetí, jaké si čtenáři těchto stránek nejpravděpodobněji představí. V průběhu času a také z odporu ke křesťanství si postupně středověcí Slované vytvářeli rozsáhlá uskupení čarodějů, jež na sebe brali povinnosti léčitelské, věštecké, rituální, zaklínací i bájepravné, jelikož to byly mnohdy čarodějové, jejichž prostřednictvím se uchovávali zvěsti o bozích, zlých silách a udatných bohatýrech do dneška.

 

Slovanští bohové

Ačkoliv jak jsem již zmínil, slovanské náboženství není pouze založené na božském působení, nedokáže se bez nějakých obejít, ačkoliv jich je jen pár (zbytek jmen obvykle bývá novějšího původu). Slované ve své prostotě ani nepotřebovali mnoho bohů a někdy spěli až k částečnému dualismu ohledně prolínání dobré a zlé moci, nebo monoteismu u slunečního kultu, přesto nijak nesouvisejícího s monoteismem v křesťanském smyslu. Křesťanství se naopak příčilo Slovanům natolik, že nikdy nedocházelo k pokřtění celého národa najednou, a i po zániku pohanských Vikingů vedli Slované za své bohy a způsob života kruté boje a v případě Povolžských Slovanů nedošlo ke christianizaci nikdy! Dnes je naopak monoteismus v těchto končinách na ústupu.

 

Perun – Pokud si někdo myslí, že je slovanské a germánské pohanství podobné ne –li totožné, může za to tento bůh. Perun a severský Thor jsou skutečně stejná jména, jen etnicky pozměněná. Oba jsou doslova bouřnými bohy s celokovovou nezničitelnou zbraní, jen v případě Peruna se jedná o sekyru namísto kladiva. Rozdíl je pak v tom, že není synem vládce bohů, ale samostatně vystupující nezávislou bytostí, stejně jako je nezávislá divoká bouře. Možná to pro někoho odráží antického Dia, jenže jak jsem poukázal, mezi Slovany není otec všech bohů, stejně jako žádný vladař nikdy neopanoval všechny Slovany.

Veles – Patron živých zvířat lesa i pastev, magie a vší umělecké činnosti vystupující v téměř všech slovanských folklorech od Krušných hor po ruský Ural. Je velice mírným a klidným, čemuž odpovídá i jeho poslední úloha, a to odvádět všechny mrtvé na odpočinek do zelených luk. Jako užitková zvěř a hospodářská zvířata, jenž pro lidi Veles ochraňuje, jsou jeho iniciály dva rohy.

Svarožic – Je synem nejstaršího boha Svaroga a jak jsem zmínil, převzal po jeho odchodu úlohu boha slunce a nebes. Má mnoho jmen, z nichž nejznámější je Dažbog. Jakožto sluneční bůh je patronem ohně. Jedná se o bez přerušení a nejdéle uctívaného slovanského boha.

Radegast – Patron piva, tady není třeba něco dodávat!

Mokoš – Bohyně. Svým půvabným vzhledem připomíná pro cizince rusalku nebo vílu. Je patronkou osudu, sexuality všeho druhu, plodnosti a zemědělců. Stará se o úrodnost půdy, a proto jí jsou nejčastěji přinášeny živé oběti.

 

Sexualita je u pohanů velmi častá, a pro mnoho dnešních pohanů se nejedná o žádné tabu. Tady se dozvíte, proč tomu tak je.

 

Svantovít – Válečnický bůh holdující dobrému jídlu a pití. Stal se nejdůležitějším patronem Slovanů žijící u Baltského moře a pod jeho záštitou si vydobyli značný respekt. Pohanští i křesťanští lidé a králové mu vzdávali hold v jeho chrámě na baltských ostrovech do poloviny vrcholného středověku.

Černoboh/Bělboh – Dva bohové symbolizující dualistický náboženský typ.

Bělboh

 

Proč je většina z nás slovanskými pohany?

Ačkoliv se na našem území usídlilo nespočet národů a do dnes se mění kulturní zvyklosti jako na běžícím pásu, převládající povahou a kulturou je stále ta Slovanská. Nejedná se jen o historii a jazyk. Mnoho povahových rysů máme mi Češi společné více s typičtějšími slovanskými Ukrajinci nebo Slováky, než s Němci (Germány) nebo Brity (Keltové). Jedná se o náš stále rozvinutý venkovský způsob života (ne žití mimo město), který je v Západní Evropě mnohem více potlačený. Co si budeme povídat, mnoho aspektů dnešního života je velice černobílých, ačkoliv ne tak krutých jako tomu bylo dříve. Tak jako naši předci si tudíž velmi užijeme sebemenší příležitost k větším oslavám a radovánkám, které stejně jako oni rádi přemrštíme do extrémů (viz. maturitní plesy, narozeniny, firemní úspěchy…) a nechceme se od nich odpoutat.

Máme prostě život rádi a dbáme na to si ho ozvláštnit co nejvíce. Na rozdíl od typických Němců jsme zvyklí žít pro každý jednotlivý dobrý den (proto pořád třeba řešíme počasí a ostatní lidi). Někdy jde jen o hraní videoher nebo pití, ale pořád to děláme za účelem nynější pohody a jsme lehce podrážditelní, když nejsme tímto naplněni. Vzhledem k minulým poučením dbáme na to, abychom si mohli takto žít i nadále a chráníme svůj způsob života (i nevědomky) všemi způsoby, na které dokážeme přijít. Tím pádem ani nemůžeme dbát na to, zdali je naše jednání šlechetné a vede k nějakému cíli nebo věhlasnému posmrtnému životu.

Volný život souvisí i s touhou Slovanů po svobodě a radosti. Proto se u nás neuchytili totality, a i monoteismus je na odchodu. Někteří mohou namítnout, že východní Slované v totalitě ještě žijí, jenomže ti si to zase kompenzují ohromnou duševní svobodou na tamní rozsáhlé divočině a takoví Rusové mají průměrně mnohem lepší náladu než Češi. V neposlední řadě mnoho svátků nám vlastní, které slavíme ať jsme či nejsme věřící, je přejato z pohanských svátků. Mnohé z nich již dříve Liatha popsala. Také jsme občas pověrčiví, hádaví i požitkářští, což vše patří ke Slovanům a s čímž by tvrdá německá výchova nebo křesťanství nikdy nemohlo souhlasit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..