Posted on

Na základě ankety vám přináším článek, který je zaměřený na můj pobyt v Belgii. Dozvíte se mé zážitky a nesmí chybět ani fotky či projev mé vlčí stránky.

Vyrazili jsme v úterý velmi brzy v ranních hodinách. V autobusu jsme se uložil ku spánku. Ještě jsem si ale stačila domluvit plány na víkend a spokojeně jsem pak mohla usnout.

Kolem 11 h jsme dorazili do Antverp, kde jsme se ubytovali v hotelu. Respektive první půlka… ta druhá dostala pokoje později. Odpoledne jsme se pak vydali na prohlídku města. Prošli jsme větším vlakovým nádražím, které bylo nádherné. Neminulo nás ani muzeum s výhledem z jeho střechy na Antverpy. Zapadalo k tomu slunce, takže podívaná byla úžasná.

Výhled z muzea

Výhled z muzea

Pak jsme dostali 3 h volno. S kamarádkou jsme se vydaly na průzkum různých obchodů. Některé uličky města vypadaly zvláštně, takže tam odtud jsme radši šly dál… Ani nevíte jak a dostanete se do velmi pochybných míst. Nemohly jsme vynechat obchody s čokoládou, a tam nám často dali něco na ochutnání. V jednom obchodě si s náma dvě paní i rády popovídaly. Přijde mi, že jsou tady strašně milí a turistů si váží. A náš poslední obchod byl něco jako kavárna, kde jsme si koupily marshmelatte. Latte s hromadou šlehačky, která byla posypaná malými kousky marshmallow. V té zimě to celkem bodlo a opravdu by to bylo výborné. Pak jsme šly k restauraci, kde byl společný sraz. Cestou jsme viděly obchod s kameny, kyvadly, apod. akorát nás mrzelo, že bylo zavřeno.

Vlakové nádraží

Vlakové nádraží

Večeře byla v útulné restauraci je stylu ,,all you can eat“ což se všem zamlouvalo. Donesli nám vepřová žebírka a velkou bramborou a salátem. O jídle obvykle nepíšu, ale… tohle nelze vynechat. Pokud mi někdo chce udělat radost, tak žádné květiny a čokoláda… ale pořádně dobré maso! Žebírka miluji a dlouho jsem je neměla. Asi 2 týdny zpět jsem na ně myslela, na tu chuť a jak se po nich můžu utlouct. A tradá, není náhoda, že mi tohle zase vyšlo! Trénování magie může být i pořádná zábava. Základem je ale pak na to cvičení úplně zapomenout. Ale to třeba v jiném článku.

Chrám v Antverpách

Chrám v Antverpách

 

Při prvním soustu jsem upadla naprosto do blaha. Nejsem velkým milovníkem jídla, ale to vynikající dokážu hodně ocenit. Ale asi čekáte, že to bude něco víc… A také že ano. Nebásním o tom jídlu jen tak. Není totiž divu, že se začala projevovat i Vlčice. Nebýt tam lidé, tak to vše hltám s pořádnou chutí. Přesto jsem ale jedla rychleji, než je u mě zvykem (ti, kteří se mnou někdy byli na jídle, tak ví, že mi stačí půlka porce…). No… tentokrát jsem snědla všechno a chtěla jsem si přidat. Jenže bych se pak nemusela uhlídat a Vlčice by byla až moc výrazná a to by nedopadlo úplně dobře. Musela jsem ji hodně hlídat. Stačilo mi, že jsem měla strašně ostré zuby. Už tak jsem hypnotizovala to nedojezené maso ostatních kolem mě. A pak jsem tam já malá, v černé, šťastná, která se culí, jak se snaží skrýt tu velkou radost. Restaurace byla plná, ale neměla jsem žádnou úzkost! Celý pobyt v Belgii bez tohohle a jsem za to moc vděčná.

Další den jsme navštívili Waterloo, koukli jsme na Atomium a zbytek dne jsme strávili v centru Bruselu. Měli jsme pak zase 3 h volno, takže jsme s holkama nejdřív zašly k čůrajícímu chlapečkovi. Pak jsme to vzaly do obchodu s vaflema. Ani jsem jí nedojedla, jak byla sladká. Prošly jsme všechno možné od pošty, přes obchod s kameny (tam to bylo boží), po knihkupectví. Nechyběly ani obchody s čokoládou a horká čokoláda nebo McDonald a belgické hranolky.

 

Vafle

Vafle

Pak jsme se zase všichni sešli a přesunuli jsme se do parlamentu. Bylo to tam úžasné. Každopádně… stala se mi tam zajímavá věc. Na Instagram mi napsala PD, že je 10 minut ode mě a jestli nezajdeme někam na jídlo. Nemohla jsem tomu uvěřit, že je tak blízko. Je therian a točí na YT videa na toto téma. Dělá srazy právě pro tyto lidi a je úžasná. Moc mě mrzelo, že jsem už neměla čas…přitom jsem měla 3 h volno a mohly jsme se sejít. Škoda, že jsem to nevěděla dřív. To bych tu angličtinu používala jedna báseň! I to psaní s ní mi šlo nějak dobře na to, že psaní nebo mluvení v aj není úplně to nejlepší pro mě. Psaly jsme si při mé cestě domů a prý, že kdybych zase někdy byla v Bruselu, tak jí mám napsat. Buďme reální, tohle se jen tak nestane. Ale bylo by to fajn. Belgie je zajímavá. Nepřijde mi tak hektická.

Pak nás čekala večeře. Tentokrát v krásné moderní vietnamské restauraci. Seděla jsem s prvákama, takže jsem je seznamovala s tim, že na stole jsou krevetové chipsy, že je to k jídlu a další věci… To byl ten moment, kdy jsem si připadala nějak moc vyspělá či jak to říct. A jejich reakce na polévku byly taky zajímavé. Pak jsem tam byla já, která se do toho s chutí pustila. Večeře pak byly nudle nebo krevety. U mě jasně vítězí krevety! Takže jsem si opravdu pochutnala. No a závěrem byl dezert – vanilková zmrzlina s koblihou, která měla kokosovou náplň. Dohromady to vytvořilo něco naprosto úžasného.

Chrám v Bruselu

Chrám v Bruselu

Unavení jsme došli k autobusu a jeli jsme směr Česká Republika. Bohužel… Klidně bych tady ještě zůstala. Bylo to hrozně krátké, ale úžasné. A víte, že ona nebyla až tak náhoda, že jsem jela? Z naší třídy byli vybraní 4 lidé a pár náhradníků. Učitelka to udělala losováním. Soustředila jsem se na to, aby jí do ruky padl lístek s mým jménem. Chvilku trvalo, než jsem se plně soustředila, takže jsem byla až první náhradník. Jenže někdo od nás nemohl, a tak byla řada na mně. Na náhody nevěřim. Snažim se magii uplatnit v mém životě, aby mi ta snaha byla praktická, takže trénuji. Každým dnem… na malých věcech.

A takto se stává magie vaším životem a nejen koníčkem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..