Posted on

Rozhovor s Josefem Veselým nejen o koronaviru. Poskytl také rady pro adepty magie a také informace o jeho knihách.

Josef Veselý se narodil roku 1953 v Praze. V životě vystřídal řadu povolání od ekonoma přes uvaděče v kině až po vládního úředníka. Veřejnosti je známý především jako autor knih o hermetismu, o který se zajímá od počátku osmdesátých let. V roce 1985 byl jako signatář Charty 77 vystěhován Státní bezpečností v rámci tzv. akce Asanace do Rakouska, kde studoval judaistiku a starosemitskou filologii na vídeňské univerzitě. Publikovat začal až po svém návratu z exilu v roce 1991. Jeho texty vycházely v revue Horus, Obsession, Svět magie a v dalších časopisech. Pravidelně přispíval recenzemi esoterické literatury do týdeníku Nové knihy. V současné době spolupracuje se slovenským časopisem Eosphoros. V rozmezí let 1993 až 1995 přeložil do češtiny několik knih o magii a alchymii. V červnu 2001 inicioval založení Dokumentačního centra českého hermetismu.

Josef Veselý

1) Jak ses dostal k magii?

K zájmu o magii mě někdy v roce 1980 přivedl dr. Milan Nakonečný, který mi také půjčoval první knihy o tomto tématu (tehdy velmi obtížně dostupné) a vlastně mi dělal jakéhosi konzultanta, což mi ušetřilo spoustu času a bloudění. Magie mě oslovovala jako ucelený a soudržný filosofický systém. Také její romantická stránka mě přitahovala. Jedinou tehdy ještě nezodpovězenou otázkou pro mě bylo to, zda magie opravdu „funguje“. Asi po ročním teoretickém studiu jsem přikročil k praktickým pokusům, které mě přesvědčily o tom, že magie funguje dostatečně dobře a dostatečně často na to, aby ji člověk bral vážně. Začal jsem se jí tedy zabývat důkladněji. Nejvíc mě fascinovala evokační magie.

Za dobu, co se tomuto oboru věnuji, jsem se teoreticky i prakticky obeznámil snad se všemi disciplínami magie západní tradice. Magie je pro mě dnes, stejně jako dřív, především určitým druhem noetiky, neboť může člověku zprostředkovat poznatky, které nelze získat jinak. Kromě toho mi v životě pomohla překonat některé překážky, přes které bych se konvenčními prostředky asi nikdy nedostal. A v neposlední řadě je také skvělou intelektuální gymnastikou a velkou a poučnou celoživotní zábavou.

 

2) Jaké základní předpoklady by podle tebe měl/a mít adept/ka magie?

Magik by měl vykazovat určité vlastnosti a znalosti. Z vlastností je nejdůležitější vytrvalost. Ta chybí zvláště mladým zájemcům o magii. Mládí samo o sobě není pro studium magie překážkou. Mladý člověk se rychleji učí a není ještě tolik zatížen předsudky, ještě ve své mysli nemá tak pevně zafixováno, že „to nejde“. Naproti tomu nevýhodou je nedostatek životních zkušeností a mnohdy i nevyzrálost osobnosti. Na mladíka, který je jednou magik, za půl roku buddhista a za dalšího půl roku třeba antroposof, je smutný pohled. Naprostá většina mladých lidí u magie nevydrží. Jakmile je přestanou živit rodiče a oni se ocitnou před nutností „postavit se na vlastní nohy“, jejich zájem o magii obvykle zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Ne nadarmo přijal mladý Crowley magické jméno Perdurabo (Vytrvám).

Vedle jistých žádoucích vlastností by měl magik disponovat též určitými znalostmi. Tyto znalosti by měly být natolik rozsáhlé, že neváhám v tomto kontextu hovořit o vzdělání. Obávám se, že v magii západní tradice nemáme k dispozici jinou cestu, která by uspokojivě vedla k cíli. Člověk, který se chce stát magikem, musí být schopen osvojit si v relativně velmi krátké době velké množství poznatků, které navíc musí umět navzájem propojit a dále s nimi pracovat. Ten, kdo to nedokáže, je pro magii většinou ztracen. (Ani sebevětší nadání není člověku mnoho platné, je-li paralyzováno hloupostí a leností.) K osvojení si těchto poznatků pomáhají člověku v naší kultuře hlavně knihy.

Uvědomme si, že magii západní tradice vždy formovali a dodnes formují intelektuálové. Jejich jména jsou příliš četná, než abych je zde všechna uváděl. Z nejvýznamnějších osobností připomínám třeba dr. Johna Dee nebo Agrippu z Nettesheimu, a to ani nemluvím a Agrippově učiteli opatu Trithemiovi, který byl tak učený, že jeho dílům nerozuměli ani jeho současníci; některé jeho spisy ostatně dodnes nebyly přeloženy z latiny do žádného moderního jazyka. Nemám zde samozřejmě na mysli pouze školské vzdělání. Paracelsus, ač byl dokonale obeznámen s oficiální medicínou své doby, neváhal sbírat další znalosti u kořenářek, čarodějnic, ba i katů. Doktor Faust podle všeho vůbec doktorem nebyl, nicméně jeho učenost se stala příslovečnou. („Jsi učený jako Faust?“ táže se Eliphas Lévi žáka magického umění.) Aleister Crowley své studium na univerzitě v Cambridge sice nedokončil, přesto však byl jedním z nejvzdělanějších lidí své doby. Z našich prvorepublikových Universalistů vynikal vzděláním hlavně Jan Kefer, který měl pověst polyhistora. Přední současný znalec hermetismu a magie, prof. dr. Milan Nakonečný, je autorem nejen vysoce pozoruhodných okultních knih, ale sepsal i významná díla z oboru psychologie a historie. Nechci tento výčet dále protahovat, neboť doufám, že skutečnost, že magikové západní tradice se zpravidla vyznačovali jak bystrým a pronikavým intelektem, tak rozsáhlým, hlubokým a často všestranným vzděláním, byla již dostatečně doložena.

 

Ve Studuj online jsou k dispozici publikace některých výše zmíněných autorů. Kontrétně se jedná o: Elementární bytosti (Paracelsus), Úvod do magie (Kefer), Theurgie magické evokace (Kefer), Magie v teorii a praxi (Crowley). Učebnice vysoké magie II. (Crowley), Magie v historii, teorii a praxi (Nakonečný).

 

V magii východní tradice tomu není jinak, a pokud takový dojem občas vzniká, jedná se o jakýsi optický klam. Indičtí zasvěcenci vyprodukovali v průběhu staletí duchovní literaturu olbřímího rozsahu, a totéž platí o Číňanech, jejichž psavost byla až neuvěřitelná. (Nemohu za to, že je toho do češtiny přeloženo tak málo.) V netechnicky orientovaných civilizacích tzv. přírodních národů, které v různých odlehlých koutech světa ještě dnes tu a tam přežívají, by se na první pohled mohlo zdát, že adept magického umění je zproštěn tohoto „prokletí knih“, neboť tam žádné knihy neexistují, a i gramotnost obyvatelstva je často minimální. Jediný rozdíl však spočívá v tom, že budoucí magik čerpá znalosti od svého učitele, místo aby je čerpal z knih, a že je ukládá do své paměti, místo aby je zapisoval na papír. Etnografové zjistili, že kvantum znalostí, které si musí osvojit šamanův učeň, není o nic menší než to, které si musí osvojit průměrný evropský vysokoškolák. Jedná se o nejrůznější znalosti z oboru medicíny, psychologie, farmakologie, toxikologie, botaniky, zoologie, mineralogie, astronomie, meteorologie, geografie, historie, mytologie, náboženství, filosofie, práva atd. Šamanem se prostě nemůže stát každý hlupák. Stejně tak se magikem nemůže stát každý blbec.

3) Poslední dobou mi přijde, že mladí zájemci hledají učitele. Každý týden mi přijde několik žádostí, zda bych je učila a občas chce někdo učit mě (a já už několik let odmítám). Jaký na to máš pohled? Je podle tebe lepší někdo, kdo tomu opravdu rozumí a adepta by dokázal naučit mnoho věcí, nebo by si na to měl každý přijít sám?

 

Magie je dnes záležitostí nejen individuální, ale též individualistickou. Doba tajných společností, které plnily nebo spíše měly plnit úlohu zasvěcovacích center, nenávratně minula, tedy aspoň v Čechách, ale zdá se, že okultní spolky se stávají přežitkem i v cizině. O zahraničních tajných společnostech výstižně píše Draja Mickaharic: „Členství ve skutečných magických lóžích není o nic více vzrušující než členství v klubu penzistů, kteří se scházejí na partičku karet. Onen typ lóží, který popisuje okultní beletristická tvorba, se buď neudržel do současnosti nebo nikdy neexistoval. (…) Přestože takzvané okultní lóže, v nichž se pěstuje rituální a ceremoniální magie, najdeme v každém větším městě, jde v nich obvykle spíš o efektní hru než o skutečnost. Někteří jednotlivci zde nacházejí prostředí k realizaci svých dramatických zálib, lóže však nejsou naplněné ani zlem ani spiritualitou. Samozřejmě též netrvají po staletí a účast v nich nepřináší členům žádné zvláštní výhody. Seriózní zájemci o ceremoniální magii se jim spíše vyhýbají. (…) Schopnost skupiny vykonat magický akt je omezována různými zábranami, obavami a výčitkami jednotlivých členů. Proto jen málo skupin dosáhlo skutečných výsledků. Staré rčení, že kdyby měla nějaká komise vymyslet koně, vymyslela by velblouda, platí i pro skupinovou magii. Většina současných magických skupin, s nimiž jsem se setkal, by byla ráda, kdyby dospěla aspoň k velbloudovi. (…) Většina skupin obyčejně zabíjí čas společenskými banalitami a vzájemným sebeklamem.“

I u nás existuje pár okultních spolků, ale nemám pocit, že by jejich členové nějak zvlášť prospívali na duchu nebo vynikali v magii. Aspoň se mi o jejich intelektuálních ani magických výkonech nic nedoneslo. Doporučuji proto spoléhat se sám na sebe. Pokud se má někdo stát magikem, tak mu v tom nikdo a nic nezabrání, nemá-li se jím stát, tak mu nikdo a nic nepomůže. Zkušenější kolegové se člověku samozřejmě mohou hodit, protože mu minimálně pomohou ušetřit spoustu bloudění (např. labyrintem komerční esoteriky) a tím i času, ale hraní si na mistra a žáka neakceptuji. Z fenoménu duchovního mistra si ostatně dělám legraci v humoristické trilogii Zrnka moudrosti, Perličky moudrosti, Střípky moudrosti.

 

4) Čeho by se měli lidé vyvarovat, aby je magie nezničila, respektive aby byla nejmenší pravděpodobnost, že se tak stane? Jaké by měli mít magikové/magičky vlastnosti, aby byli v magii na nějaké úrovni, a ne aby je to dostalo do kriminálu a do dalších obdobných zařízení?

Žádný obor lidské činnosti se neobejde bez určitých pravidel, ať už je to třeba příprava pokrmů nebo instalace elektrických zařízení. Jídlo připravené kuchařem, který rezignoval na tradicí posvěcená (tj. ověřená, vyzkoušená) pravidla svého umění, asi nebude příliš poživatelné. Vzdá-li se dodržování pravidel svého umění třeba elektrikář, může skončit i ve vězení. Také naše Umění má svá pravidla. Jenže v magii je to přece jen složitější. Vzhledem ke specifické povaze astrálu je možné tato pravidla různě definovat, což mnozí činí a pak se s oblibou hádají o to, čí systém je „správný“. Bez pravidel, ať už jakýchkoli, se však v magii nelze obejít. Vzdáme-li se všech pravidel, vzdáme se tím zároveň možnosti cílené a smysluplné magické práce, což se víceméně přihodilo chaosmagii. Ale to už trochu odbočuji… Zkrátka chci říci, že k tomu, abychom neujeli někam, kam bychom se dostat nechtěli, je zapotřebí mít vlastnost, jejíž název zní poněkud archaicky: sebekázeň.

Minimální požadavky kladené na magika, ať už se hlásí k jakékoli tradici a disponuje jakýmkoli typem osobnosti, lze shrnout takto: Je třeba respektovat platné zákony a používat zdravý rozum. Obojí doporučuji nejen magikům, ale i profánním lidem.

 

5) Řekl bys o sobě, že máš nějaké magické schopnosti?

Vzhledem k tomu, že jsem v průběhu posledních čtyřiceti let provedl stovky magických operací nejrůznějšího druhu, nelze vyloučit, že nějaké magické schopnosti asi mám.

 

6) Čemu se v poslední době věnuješ ohledně praxe?

Pokud jde o magickou praxi, dávám si v poslední době tak trochu oraz. Psaní mé poslední knihy o sekcích venušského klifotu vyžadovalo intenzivní experimentální magickou práci a dá se říci, že mě to vysoké pracovní nasazení poněkud unavilo. Přece jenom ve svém věku už nemám takovou psychickou ani fyzickou výdrž jako dřív.

 

7) Kde by vážní zájemci o magii měli hledat kvalitní informace? Máš nějaké tipy na knihy, oblíbené knihkupectví nebo na jiné zdroje?

Občasná zpětná vazba, které se mi dostává od čtenářů, naznačuje, že pro někoho by takovým zdrojem informací mohly být knihy, které jsem napsal. Zvláště Magie je mezi zájemci o okultismus docela oblíbená. Z toho, co napsali kolegové, si cením hlavně de Guaitova Pojednání o vědách prokletých (Na prahu tajemství, Chrám satanův, Klíč k černé magii, Problém zla). Z novějších prací pokládám za velmi zdařilou knihu Zóny stínu od Jozefa Kariky. Našlo by se toho samozřejmě víc… Občas navštívím nějaké pražské esoterické knihkupectví, ale spíše jen ze zvyku. Knihy nakupuji většinou přes internet, hlavně ze zahraničí.

 

Studuj online vám nabízí také Pojednání o vědách prokletých (čili Na prahu tajemství, Chrám satanův, Klíč k černé magii, Problém zla).

 

8) Máš nějaká svá oblíbená magická místa, které bys mohl zmínit čtenářům pro inspiraci (a nejsou nějak tajná)?

Na výlety do přírody jsem nikdy moc nebyl. Někdy jsem tam ovšem jít musel, třeba když jsem potřeboval najít a natrhat nějakou rostlinu nebo něco nasbírat, a nemusela to být zrovna usnea, která roste na lebkách popravenců a jejíž magické kvality tolik vychvaluje Paracelsus. V minulosti jsem v přírodě občas i prováděl evokace. Dnes bych se s batohem na zádech na nějaký kopec však už asi nevyhrabal.

Svého času jsem objevil jedno zvláštní magické místo v Praze, konkrétně v jisté hospodě. Nacházela se tam v jedné místnosti jakási brána do astrálu. Občas jsem tam po obědě zašel na jedno pivo, které jsem pomalu ucucával, kouřil jsem jednu cigaretu za druhou (tehdy se v hospodách ještě smělo kouřit) a přitom jsem magicky pracoval nebo aspoň astrálně zřel. Hospodu však posléze adaptovali. Vyměnili okna, čímž patrně nějak narušili feng-šuej, a navíc onu místnost znepřístupnili, takže tamější brána do astrálu přestala existovat.

 

9) Vzhledem k situaci dám otázku i z jiného soudku. Jak vnímáš koronu? Někteří jsou třeba názoru, že to mělo přijít jako odplata za to, jak se lidé chovají. Jaký na to máš pohled ty? Chráníš se před koronou i magicky? Na internetu jsem viděla roušky s bindrunou pro ochranu nebo lidé tvořili/tvoří sigila. Pokud tuto magickou ochranu neděláš – proč?

Koronavirus za žádnou (Boží?) odplatu nepokládám. Na to je málo razantní. Dopad asteroidu nebo výbuch supervulkánu by byl podstatně efektivnější. Za mnohem pravděpodobnější pokládám, že jde o geneticky modifikovaný virus, který unikl z laboratoře. Velmi rozumně o tom hovořila MUDr. Soňa Peková. Příslušná videa lze dohledat na webu.

Žádnou magickou ochranu před koronavirem jsem neaplikoval. Pravděpodobnost nákazy je u mě minimální, protože jako správný důchodce většinou sedím doma a zbytečně nechodím mezi lidi. Kromě toho nijak zvlášť nelpím na životě. Nelze totiž říci, že by mě život příliš těšil. V žádné době jsem se necítil tak nesvobodný jako dnes. Nikdy jsem nezažil tak prolhanou a zrůdnou propagandu (multikulturalismus, politická korektnost atd.), jakou se nás snaží oblbovat současná média. Na jedné straně jsem sice zvědavý, jaký mazec se z toho všeho vyvine, ale na druhé straně si nejsem jistý, jestli bych u toho vůbec chtěl být.

 

10) Vrátíme se zpět zase k magii, a to konkrétně k tvým knihám. Jak dlouho ses věnoval trilogii Magie (Magie, Magie pro pokročilé a Příručka vysoké magie)?

První díl Magie jsem psal něco přes rok, druhý díl také tak nějak, třetí díl asi dva roky.

11) Co bylo podnětem k jejich napsání?

Pokud autor píše nějakou knihu, činí tak zpravidla proto, aby něco sdělil čtenářům. Ani u mě tomu nebylo jinak. Kromě toho jsem se potřeboval nějak zabavit. Intelektuální činnost mě totiž docela baví.

 

12) Tvá nejnovější kniha vyšla v červenci 2020 a pojednává o venušském klifotu. Můžeme se těšit na tvé další knihy? Některé již nejsou dostupné – plánuješ v budoucnu jejich dotisk?

Od roku 2015 mám rozepsaný třetí díl Morfea (záznamy snů). Kniha by mohla vyjít v roce 2021. Nakladatel mi též navrhl, abych sestavil výbor ze svých v minulosti publikovaných časopiseckých článků. Možná se do toho pustím. Další tvůrčí plány zatím nemám.

S dotisky se počítá konkrétně u knih Příručka vysoké magie, Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie, Lucifer a Lilit. Záleží ovšem na tom, jak bude mít nakladatel čas, protože nemá na starosti jenom mě, takže časový horizont těžko odhadnout.

13) Chtěla bych ti moc poděkovat za rozhovor. Máš na závěr něco, co bys chtěl podotknout, něco z tvých zkušeností a poznatků? Ať už je to oblíbený citát, myšlenka nebo třeba nějaká rada.

Zkrátka nějaká moudrost na závěr, že? Magikům i nemagikům radím obvykle toto: Pořiďte si zbrojní průkaz, kupte si zbraň a naučte se střílet. Protože však lidi je místo poučování občas třeba také pobavit, nabízím zde čtenářům tvého blogu jednu básničku z mé sbírky Postřehy, modlitby, stížnosti (Praha 2017).

 

V světě chtěl jsem rozpoznat

skrytá Boží slova

Naivní jsem jako had

hloupý jako sova

Vlastniti jsem toužil kdys

pravdy velký krajíc

Jsem však slepý jako rys

pomalý jak zajíc

Kdo jsou moje cíle dnes?

Proč mám program jiný?

Nevěrný jsem jako pes

jak mravenec líný

Nespatřím tkát světa stav

v nitru Boží dílny

ač jsem skromný jako páv

a jako vlk mírný

Neděsí mě Boží hněv

raděj koukám jinam

Jsem už slabý jako lev

jak slon zapomínám

K čertu s touhle robotou

křídla zlomila se

Přec má duše čistotou

září jako prase

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..