Je načase, abychom si společně vysvětlili něco, co je v poslední době více populární a špatně pochopeno a v neposlední řadě se tyto dvě oblasti zaměňují.

 

Šedá magie

Jak všichni víme, často se mluví o tzv. černé a bílé magii. Poté tu ale máme magii červenou, zelenou a další. U nich odvodíme velmi dobře, čím se zabývají. Ale šedá zůstává oříškem. Přesto bych chtěla upozornit, že barvy magie jsou relativní, protože magie jako taková je jen jedna… a podle našich záměrů se poté můžeme zařadit do nějaké kategorie (oblíbené dělení magie na barvy nebo třeba druhy čarodějek). Tohle všechno musíme brát s nadhledem – slouží to primárně k tomu, abychom jednoduše popsali, čemu se věnujeme.

 

Mylné domněnky

Většina lidí se domnívá, že šedá je výsledkem černé a bílé – tedy že jsou střední cestou. Nic víc jiného za tím nevidí. Tito jsou často naklonění k eklekcismu, tedy kombinují různé věci (např. eklektická čarodějka může pracovat se severským i keltským pantheonem, do toho jiný směr a kombinují to, co jim přijde správné v jejich cestě). Neřekli by o sobě, že dělají něco temnějšího. Snaží se být více na světlejší straně (v dokonalém středu člověk není schopen být). Nebo naopak tvrdí, že jsou děsně temní a snaží se tím vykompenzovat svůj osobní život.

 

Skrytá pravda

Podstata šedé magie je ale jinde. R. Digitalis tyto lidi nazývá přímo temnými čaroději. Ve své knize Goth píše o tom, že šedá magie má mnoho prvků stezky levé ruky (LHP) a většina čarodějů by tuto magii brala za antimorální.

S tou předchozí domněnkou je to stejné jen v té střední cestě. Snaží se o vyvažování světla a tmy. Co je na tom ale jiné? Mají blíže k tomu temnějšímu. Je to logické, protože pracují hodně na stínové práci. Aby se mohli pokoušet o rovnováhu, tak musí prozkoumat své nejtemnější nitro. Není to jen tak pro někoho. Věřte nebo ne, ale nemusíte to unést z psychického hlediska a může vás to ovládnout. Pokud se toto stane, tak se z toho dá nějak vylézt, ale je to pěkně bolestivá a trnitá cesta.

Šedá magie je o tom, že se jedinec zabývá svým nitrem a koná tak, jak myslí, že je to nejlepší. Jindy musí použít trochu temnější magii (tj. tmavě šedou) a jindy použije světlejší šedou. Často si pak lidé myslí, že temní čarodějové používají černou magii a vrhají kletby, kam se podívají… Ale takhle to opravdu není. KLETBY DĚLAJÍ MINIMÁLNĚ A JEN V KRAJNÍCH PŘÍPADECH. Kdo již nějakou dobu magii praktikuje, tak důvod ví.

 

Šedá cesta

Máme tady ještě jeden pojem, který stojí za zmínku. Jistě víte, že používám větu: „Jsem vlčí čarodějka, která jde svou vlastní šedou cestou.“ Co to ale je?

Je až vtipné, že už na počátku mé čarodějnické cesty jsem se soustředila na vyrovnanost. Pracovala jsem hodně s emocemi, aniž bych si uvědomovala, že to, co dělám, tak už někdo popsal. Myslela jsem si, jak jsem originální tím, že následuji své srdce a intuici. Jak jsem se ale do magie ponořila hlouběji, tak jsem zjistila, že spoustu těch „mých“ věcí už existují. Bylo to překvapení a byla jsem ráda, že ty mé intuitivní věci nejsou nesmysl a zkrátka, že to někdo vnímá stejně.

Šedá cesta vychází z šedé magie, ale jde o něco mnohem komplexnějšího a vnitřně hlubšího. Asi vás nepřekvapí, že se řadí do stezky levé ruky. Máme blízko k temnotě, ale přesto nepraktikujeme černou magii.

Nebojíme se práce s temnými bohy nebo entitami. Neznamená to ale nutně, že jsme satanisté. Máme k tomu sice blízko, ale… Šedá cesta je individuální a někdo může mít blíž i k buddhismu. Stezka levé ruky umožňuje naprostou volnost a plné projevení individuality jedince.

Skrze toto jsem se dostala k luciferiánství a o tomto směru najdete více tady. Ono jde totiž o to, že šedá cesta je cestou temnotou, na kterou svítí Luna. Je to právě to světlo, které následujete, zatímco zkoumáte temnotu (svou podstatu, své nejtemnější já, ale i temnotu v rámci chaosu a dalších oblastí). Je to hodně o životní filosofii. Chcete dosáhnout poznání a vlastní dokonalosti. Uvědomujete si, že na sobě musíte vždy pracovat. Opravdu není jednoduché, když hledíte svým nejtemnějším stránkám v tváří v tvář.

Ale pozor! NEJEDNÁ SE O CHAOS MAGII. Ta je o něčem jiném. Pohltí člověka, a ten se následně utápí a předává chaos na jiné. Manipulace, bláznovství, psychické problémy,… Toto k šedé magii absolutně nepatří. Chaos není hračka a může vás pohltit, ani nevíte jak – a kdo se z něj dostane, tak klobouk dolů, protože tohle je něco, co si dokáže málokdo představit. Něco málo o zkušenosti s chaos mágem píšu tady.

Šedá cesta je mi blízká i díky subkultuře gothic. Na první pohled nevypadám jako typický zástupce, ale tohle je více o vnitřním prožívání než o stylu. Bohužel převažují pozéři, stejně tak u dalších alternativních stylů, ale s tím se nedá nic dělat. Gothic lidé jsou často tišší, umělecky nadaní, objevují krásu v temnotě, hudba je něco, co milují a temnější místa (třeba hřbitovy) patří k jejich vyhledávaným. Drží se mě to zuby nehty pěkné roky a hodně vypovídá i mé totemové zvíře – havran. Proto je mi šedá cesta tak blízká. Je to něco, v čem jsem se hodně našla. My, goth, neplakáme díky zlomenému srdíčku jako často s námi zaměňovaní emo. Samozřejmě, že se slzám nevyhneme, ale vnímáme to tak, že i tahle bolest k životu patří. Spíše jdeme tak hrdě, snažíme se, i když to jde špatně, ale jdeme dál. Tím nechci emo nějak shodit (sama jich znám dost a často jsou to fajn lidé), ale chtěla jsem poukázat na jeden z rozdílů. Gothic se totiž často zajímají o tajemno či magii.