Občas mi přijde zpráva typu, že mě magie zničí a lidé se na mě v reálném životě také někdy dívají skrze prsty. Snaží se mě „zachránit“ tím, že mi říkají: „Magie tě zničí! Magie je nebezpečná a skončíš v pekle,“ a snaží se mi to všelijak vymluvit. V menšině jde o křesťany, ve většině jsou to ale zarytí ateisté, kteří nemohou pochopit, že někdo věří v něco více. Jak to tedy je? Je magie takové zlo, jak si někteří myslí? Co mi dala magie? A co naopak vzala?

Magii se věnuji už nějaký ten pátek. Můžu proto porovnat můj život předtím, a poté (respektive jaký je teď).

Chtěla bych čtenáře upozornit, že jde o mé zkušenosti/srovnávané hodnoty.

 

Co mi magie dala:

• Být sama sebou
• Hlubokou introspekci
• Milovat sebe sama
• Podporu a naději v rámci pracování v boji proti tichosti
• Zkoušení různých experimentů
• Rozvíjení mých schopností
• Poznání nových lidí
• Uvědomění, že je v čarodějnictví tolik špatného marketingu a manipulace, až je to smutné
• Podporu od lidí, kteří mi rozumí a berou mě takovou, jaká jsem
• Najít sílu v sobě samé
• Odvahu čelit problémům a neutíkat od nich
• Důkaz, že to, co prožívám v rámci Vlčice, tak je skutečné

 

Co mi magie vzala:

• Přílišnou stydlivost a tichost
• Neprůbojnost
• Být šedou myškou v rohu
• Nespokojenost sama se sebou
• Nevědomost toho, kdo jsem a proč zažívám spoustu zvláštních věcí

Poskytla jsem vám krátký náčrt toho, co mi magie dala, a co mi naopak vzala. Ve zkratce je to tedy tak, že mi dala možnost k hluboké introspekci – a na základě toho jsem na sobě mohla začít pracovat. Nejde jen o obyčejné meditace, ale také o překonávání komfortních zón. Jedna z velmi cenných věcí je, když člověk může být sám sebou. Naučila jsem se i určité disciplíně. I chování druhých vůči nás dokáže ponaučit, takže i toto mi udělalo velký vzestup nahoru v rámci toho, co je mou prioritou, jak řešit spory, co se vyplácí, co naopak ne a hlavně toto: „Nemůžeme změnit toho, kdo se změnit nechce (ať už vlastnosti, pohled na svět, jednání či cokoliv jiného) – jsme poté označeni za nejhorší osoby, i když to s tím člověkem myslíme dobře a máme ho rádi. Ale on se měnit nechce, a tak to otočí proti nám.“

 

Život je jen takový, jaký si ho uděláš

Měsíc od měsíce cítím pokrok na mé cestě. Jsou ale dny, kdy si musím ujasnit, co přesně chci. Někdy každý potřebujeme trochu spadnout do depky, abychom pochopili určité věci. Nikomu neříkám to, že mám dokonalý a bezstarostný život – jsem také člověk. A je normální, abychom byli někdy i smutní.

Většinu problémů mi způsobuje jeden člověk v mém životě. Je v pořádku, abychom měli někdy i slzy. Ale měli bychom také udělat něco pro zlepšení situace s tím člověkem (a v tomto případě je magie mimo hru – protože v tomto případě nepomůže). Nejde o sociální sítě, ale o reálný život.

Každý někdy máme těžší období. Kdo říká, že ne, tak lže… Život je už takhle postavený. Nemůžeme prožívat radost bez toho, aniž bychom věděli, co je smutek. Důležité je, abychom se v tom smutku neutopili. Slzy jsou ok, nějaké ty depky také, ale špatná řešení jsou alkohol nebo drogy. Ani kletby nejsou řešením, pokud nám nějaký člověk ničí život. Mnohem lepší je odpuštění. Odpusťte mu to, ale běžte od něj, co nejdále. Vše, co se nám děje, má svůj důvod, i když ho momentálně nevidíme.

Na základce jsem byla hodně tichá, šedá myška a ničím nevýrazná. Byla jsem zavřená ve vlastním světě. Postupně to začalo opadávat, ale musela jsem (a stále musim) na sobě pracovat. Introverta jen tak někdo nezmění. Je to tvrdá práce na několik let. Díky magii jsem našla to, co mě charakterizuje, a kým vlastně jsem. Pak jsem na sobě mohla začít více pracovat. Někdy je to lepší, jindy jsou dny, kdy nechci ani vylézt z postele a nechce se mi mezi lidi. Nepotřebuji být nejvýřečnější osoba, ale stačí mi, abych si bez problémů mohla s někým povídat. Dříve to bylo nemožné, teď už mi to až takový problém nedělá.

Stejně tak vím, co chci. Mám ve svém životě jasno a naučila jsem se řídit vlastními pocity, intuicí a prioritami. I když jsem se v tomto článku otevřela v rámci osobních problémů, tak nemám zapotřebí někde fňukat a stěžovat si – jsem ve svém životě šťastná! Jen ta osoba mi to roky kazí. Mám se snad propadat do propasti největšího smutku a beznaděje? Ne… Vím, co je potřeba k tomu, aby to bylo lepší a jednám tak. Do života to uvádím postupně, ale mám plány a různé možnosti. Po maturitě se postavím na své nohy a bude to pro mě nový začátek, na který se těšim x let. Je důležité bojovat a nevzdat to!

Našla jsem lidi, kam patřím a toto je pro mě jedna z nejcennějších věcí. Cítim se mezi nimi dobře. Ať už na srazech, na přednáškách nebo na jiných akcích.