O tenhle článek mi psal kamarád, a tak jsem se jej rozhodla napsat. Je mu zároveň věnovaný, neboť mě bere takovou, jaká jsem hned od doby, co jsme se poznali. K magii se dostal až později.

Setkávám se často s tím, že ti jenž praktikují magii, tak mají dva životy. Nemusí to být nutně magie, ale třeba i to, že mají dvě duše, mohou to být třeba i vampíři nebo vlci. Jeden život je váš normální, řekněme mudlovský jako obyčejných lidí. Druhý je ten čarodějnický, magický, apod. Také se to dá oddělit tak, že váš normální život je škola, práce, rodina a ten druhý život naopak třeba věštění, promluvy k bohům, kouzla, rituály,..

Vzdání se druhého života (skutečný příběh)

Setkala jsem se s tím, že si někdo svůj druhý, přímo vlčí život odělil od toho svého, řekněme lidského. Má vlka (vlčí duši), který byl pro něj velmi důležitým. Jenže z mně neznámého důvodu se ho chtěl vzdát. Stejně tak čarodějnictví. Začal mít ve škole problémy, protože mu našli jednu pro něj velmi cennou knihu, jak jinak, než o magii. Je na škole, kde je více věřících a on sám jím je. Začal smýšlet tím způsobem, že vlk je jeho prokletí a stejně tak jeho magické nadání. Zřekl se toho všeho a zavázal se jednomu (nebudu jmenovat) archanděli – přímo mu dal svou duši. Jeho vlk je na něj stále napojený, to nelze nijak zrušit, jen ho už nevnímá tak jako dříve, takže skoro vůbec. Knihy o magii šly pryč a stejně tak se zbavil svých přátel, kteří mu pomáhali – zbavil se všeho, co má co společné s magií.

Tak a teď si to trochu rozebereme. V jeho jednání je mnoho chyb, ale řekněte mi, kdo je nedělá? Děláme je všichni… Ten, koho jsem uvedla za příklad, šel špatně z několika důvodů. Magie je všude, nejde se jí zbavit. Vyměnil přátelé, kteří se mu snažili hodně pomoci, za obyčejné lidi, kterým moc nevěřil. Na jednu stranu ho chápu, protože člověk, který je jiný, to má těžké a tohle si nikdo nevybírá. Na druhou stranu… měli bychom se smířit s tím, kým jsme a zůstat s těmi, kteří nám pomáhají. Magie není jen dobrá a pozitivní. Snad každý mág/čaroděj pocítil temnější síly, uhranutí nebo třeba seslanou negativní energii od někoho jiného. Ale může udělat chybu i on sám. Jenže je důležité nesejít ze své cesty nebo se pak aspoň vrátit. Sejít můžeme, ale ne úplně. Nebo se na naší cestě může objevit nějaký blok (překážka) a budeme ho muset odstranit. Bohužel teď o jeho životě nic nevím. Chtěl mi dříve poslat svou ks, než se to urovná (a tím mi důvěřoval). Jenže… pak jakoby byl vyměněný, psal mi to s tím Archandělem a mrzelo mě to. Zavázat se jakékoliv entitě je cesta do zhouby… i když je to Archanděl, který má blízko k Bohu… nikdy nikomu nedávejte svou duši.

Přátelé

Jakou většinu tvoří vaši přátelé – zcela obyčejní lidé nebo ty, kteří se věnují magii? U mě je to jasný druhý příklad. Nemusím tak nic tajit a jsem sama sebou a mám s nimi mnohem hlubší vztah. Kdežto s lidmi, nazývejme je mudly mám přátelství spíš povrchní, nic hlubšího. Mám je samozřejmě ráda, ale je to jiné. S lidmi, kteří se věnují magii si rozumim mnohem víc, a to se spolu nemusíme bavit jen nutně o magii. Je to nejspíš opravdu tím, že mezi sebou nemusíme nic tajit. Ale opravdu ne každý, kdo se venuje magii, tak musí být mým kamarádem/mou kamarádkou. Tihle lidé jsou nevyzpytatelní… Ale o tom někdy příště.

Volný čas

Každý z nás se věnujeme magii trochu jinak. Někdo na to jde technikou ,,pokus omyl“ jiný nedá dopustit na teorii, další si vše dělá podle sebe a také se liší počet času, kolik u magie strávíme. Začala jsem být hned po škole s kamarádem, jenž je mu věnovaný tenhle článek. Jenže od té doby mám na magii jako takovou méně času. Ale nevyčítám mu to. V podstatě…jsem ráda, protože mám po delší době někoho, koho můžu nazvat nejlepším kamarádem. Mužů tak náležitě ocenit chvilky s magií. Když mám totiž čas celý den, tak se mi nic nechce, odkládám to a většinou skončim u seriálu nebo u filmu (kór v tomhle horku). No a když mám jen omezený čas, tak mě to dokope studovat magii. Pro upřesnění… magii nestuduji na nějaké škole – ztratilo by to podle mě i své kouzlo. Studuji jí sama, učim se jí, čtu, praktikuji, apod. Je to…víc než zajímání se o něco.

Jak říci přátelům o magii

Téma, se kterým se setkalo mnoho lidí… říct nebo to tajit? Žádný učený z nebe nespadl a také jsem udělala mnoho chyb. Pamatuji si do teď, jak jsem o tom pomalu řekla kamarádovi, se kterým jsem trávila hodně času. Byl ale zmatený, nevěděl, co si o mně myslet a úplně jsem tak pohřbila přátelství. V té době jsem byla na základce a spolužáci začali vnímat, že se o něco takového zajímám. Ostatně černé oblečení a pentagram na krku řekli své. O Vlčici a magii ví můj soused, který to přijal až překvapivě dobře. Byli jsme minulý rok na stejné brigádě a jak se mnou víc trávil čas, tak poznal, jak se Vlčice projevuje. Často jsme spolu i na zahradě a on sám vidí, jaké to je, pokud použiji sílu Vlčice, zkusim shapeshifting a uzvednu/uvezu to, co bych jinak nedokázala. Příkladů je nespočet… A tím, že to vidí na vlastní oči a známe se už nějakou dobu, tak přijal jak Vlčici, tak magii. Bývalé spulubydlící na intru o tom neví. Nazývaly mě jen bylinkářkou, ale čarodějkou vůbec. A jestli to kamarádovi/kamarádce říct? Je tady riziko, že to přatelství skončí. Ale pokud je to přátelství silné, tak to pochopí. Neříkejte o čarodějnictví, ale spíše to, že se zajímáte o kameny, bylinky, astrologii, atd. Použijte takové výrazy, díky kterým předejdete odsuzování. Přeci jen… pro normálního člověka je to šok.