Máme tu zde druhou polovinu tagu, který vám odkrývá můj spisovatelský život.
11) Co na tvoji tvorbu říkají ostatní (rodina, přátelé, atd.)?
Rodina to bere vcelku dobře, ale jen málokdo ví, co přesně píšu. Mají ponětí jen o blogu, ale název neznají. Co se týče rodičů, tak ti jej ví a něco si četli/čtou. No a přátelé to berou tak, že psaní ke mně tak nějak už patří.
12) Co si na tom procesu nejvíce užíváš?
Tu svobodu slova. Mohu se vyjádřit k nějakému i kontroverznímu tématu. Zároveň mě naplňuje lidem radit, takže se snažím psát tak, aby si lidé z každého článku něco odnesli. Miluji i tu atmosféru… večer, horká čokoláda, svíčky, kočka, hudba,… Pokud ještě k tomu svítí Luna, tak je to ještě úžasnější. Má střešní okno (na intru i doma), takže na mě někdy přímo svítí, a to je pak něco naprosto úžasného. Romantička se u mě zkrátka nezapře.
13) Co naopak naprosto nenávidíš?
Snad většina lidí, kteří tvoří, tak se setkali s odcizením. Mně se plagiátorství také nevyhlo a jednou došlo i na výhružkou, že půjdu na policii.
Také nenávidím, když někdo píše a o psaní nemá vůbec ani potuchy (a zároveň ani moc o tématu, o kterém píše). Z takových blogů je mi smutno a krvácí mé spisovatelské srdce. Každý někde začíná, ale… osobně na začátek preferuji Wattpad než se pouštět do blogu. Mám to nejspíš postavené jinak z důvodu, že se chci psaní jako profesi věnovat a vím přímo, jak konkrétně. Momentálně si vybírám výšku, takže to beru seriózněji. Zajímám se o správné psaní, gramatiku, absolvovala jsem několik online kurzů, webinářů a pár e-booků mám také přečtených (a mám seznam knih, které si chci pořídit). Proto na to koukám jinak, ale chápu, že pro člověka, který to má jen jako koníček, je něco jako SEO naprosto nepodstatné nebo třeba pluginy a další prostodivné výrazy, u kterých si takoví lidé říkají, jakou řečí to vlastně mluvím.
14) Na čem píšeš? V čem píšeš?
Záleží, jestli jsem na intru nebo doma. Na intru píšu na noteboku (HP) klasicky ve Wordu. Pokud jsem ale doma, tak píšu na papír, a pak to na intru přepisuji do Wordu (přičemž text projde úpravami, protože na papír se zpravidla rozepisuji tak, že mám tendenci utíkat od tématu). Dodám tomu tedy více strukturu a přehlednost. Ale vzhledem k tomu, že máme karanténu, tak píšu doma na notebooku.
15) Jak překonáváš spisovatelské bloky?
Od začátku psaní blogu je úspěšně nemám (tj. 2,5 roku jsem neměla o kreativitu nouzi). Občas se mi ale stává, že chci napsat nějaký článek, ale při jeho tvorbě se dostavuje agrese. To řeším tak, že zahájím dechové cvičení, pustím si klidnou hudbu nebo jdu dělat jinou činnost. Poté přemýšlím, proč to tak bylo, ale stává se mi to opravdu jen výjimečně. Časem potom přijdu na to, proč jsem to tak měla a že je dobře, že jsem ten článek nenapsala stylem, jakým jsem ho chtěla podat. Stačí pak jen počkat nějakou dobu, přijdu s jiným nápadem na jeho ztvárnění a je to mnohem lepší!
16) Jak se motivuješ k psaní?
Psaní motivuje mě. Jde o to, že psaní je pro mě hodně srdeční záležitostí a nepotřebuji k tomu přímo motivaci. Každopádně nemůžu popřít, že by mi neudělala radost. Třeba podpora čtenářů a přátel… ta je přímo úžasná. Já sama se ale motivovat nemusím, dělá to za mě okolí a také ten brak ohledně magie, který v knihkupectvích najdete (ne všechny, ale spoustu knih je jen komerčních.). Proto se snažím o kvalitní tvorbu (prozatím) v rámci blogu.
17) Autoři, kteří tě inspirují?
Jsou to spíše přátelé. John Gort napsal svou první knihu Magie slov a jsem na něj moc hrdá. Také mám ale dalšího člověka, který mě inspiroval, a to v mnoha ohledech… říká si Siatris a jeho první kniha (z připravované trilogie) nese název Reborn – je to autobiografie a představuje realitu, jak snadno lze skončit na ulici a skvěle popisuje těžký život pražského bezdomovce, který si pokouší najít práci a je to opravdu silný příběh a krásně se vžijete do toho, kdo nemá domov. Je v tom mnohem více, ale respektuji to, že zatím nechce být s tímto tématem veřejně spojovaný.
Velmi jsem si oblíbila infernalismus a autoři, kteří sem spadají, mě inspirují jistým způsobem také.
18) Knihy, které tě inspirují?
Jsou to v podstatě ty, které jsem již zmínila. Zároveň sem spadá i kniha Základy magie od Zuzany Antares. V té jsem se dokonale našla zvláště, když popisovala „Jiné“ lidi nebo to, co se děje mágovi. Dále mě poznamenaly anglické knihy, které mě zahřály u srdíčka, ale ty si ponechám pro sebe. Povinnná četba je pro mě také super. Ať je to Mistr a Markétka nebo samotný Faust (a celkově Goethe). Také ale Květy zla… dekadence je krásná, když v ní umíte objevit tu nádhernou podstatu.
19) Nejlepší rada, kterou jsi kdy o psaní dostala?
Měla jsem velké pouto s mou babičkou, i když to může vyznít vtipně (ale jen ona mě chápala). Občas se mi zdají sny, kdy s ní mluvím a dříve jsem měla i pár zážitků, které by lidé označili za paranormální. V jednom tom snu mi řekla: „Piš vlastním srdcem.“ Bylo to v době, kdy jsem napsala recenze alias kritiku (a až za pár měsíců jsem pochopila, že takto se recenze nepíše). Zžíralo mě tedy svědomí… A jak už to, tak bývá – když se něčím trápíme, tak se to promítá do našich snů.
Nechat psát své srdce dává volnou definici svobodě slova.
20) Cíle na tento rok ohledně psaní?
Určitě bych chtěla pokročit v mé knize, která pojednává o vlčí duši. Zatím jsem napsala jen e-book, abych vám poskytla náhradu za smazané rozhovory… Jsem na sebe patřičně hrdá, protože právě toto mě dokopalo k napsání celého e-booku Vlčí duše za 1 týden i po grafické stránce. Kniha bude ale mnohem obsáhlejší z různých oblastí a vyžaduje si to mnoho praxe, ale zároveň i teoretické znalosti z různých oborů.
Co se týče blogu, tak cíl č.1 mám splněný – a to přesunutí z Webnode na WordPress. Dále ale cíle nemám, snad jen blogerskou výzvu, která je na celý rok. Blog obohacuji i příležitostnými rozhovory nebo recenzemi (které mě začaly bavit, než kdy dříve).
